Soustředění Štúrovo 2008 (21. až 29. března)
Další fotky z této akce viz. Fotogalerie Štúrovo 2008
Sobota 22. 3. 2008 (déšť, polojasno, 10oC) - spurtér
Tak nám to začalo. Týmové soustředění roku 2008, kam se dokázali kvalifikovat jen ti nejlepší z nejlepších. Takže z našeho týmu
skoro všichni. Většina osazenstva dorazila už v pátek večer. Vybalili jsme nádobíčko a hajdy na kuťe. Losováním jsme určili
složení pokojů a na mne vyšel ČERNÝ PETR alias Mirinek alias Hurvajs. Připadal jsem si jak na vojně... ale nedá se svítit,
musím to vydržet. V sobotu jsme se sešli na schůzi v časných ranních hodinách, už v 9:01. Počasí jsme určili pohledem z okna.
Zima a déšť. Po chvilce mlčení jsme s Mirou rozhodli: "Jedem v deset!" Trasu jsme okopírovali z minulých let. Něco lehčího na
rozjetí. Okruh asi 100 km. Štúrovo - Želiezovce, kde se oddělil Franta s děvčaty (Jana a Petra) a jeli kratší kolečko. Druhá
grupa jela trochu dále přes Šarovce, za Tekovskými Lužany jsme to ale také stočili na Svodín, Gbelce a přes Mužlu dorazili zpět do Štúrova. Natočit kolem
stovky nám pro začátek stačilo. Ještě trošku vyjetí přes město ukázat se děvčatům a honem do tepla a jíst, relaxovat, vířit
do vířivky... Ve dveřích jsme se ještě vystřídali se Sigim, Martym, Zdenou a Ládinkem alias Forrestem. Ti aby nezmokli, chytře
vyčkali a za sluníčka s úsměvem na tvaři vyjeli na odpolední trénink. Natočili taky stovečku, ale přijeli skoro za tmy. Večer
dorazil posílit naše řady Jaroušek a Galoušek... a byla diskotéka
Neděle 23. 3. 2008 (polojasno, 13oC) - Mira
Po ranním Galyho budíčku v 6:30 a následné snídani jsme v 9 hodin na poradě vytýčili trasu pro dnešní den. Nevymysleli jsme nic
nového, jelo se stejně jako loni na Želiezovce, Šárovce, Dvory, Pribeta, Gbelce, Mužla, Štúrovo. Petra s Janou a Františkem jeli
zkrácený 100 kilometrový okruh, co jsme jeli včera. Počasí nás přivítalo
příjemnými 13° a bezvětřím, což je v těchto končinách nezvyklé aby nefoukalo. Celý trénink se jel v pohodovém tempu, až na
vrcholové prémie, kde si to pár jedninců rozjelo svižněji. Odpoledne se zatáhlo, trochu ochladilo a začal mírný vítr, ale
pořád to bylo příjemné počasí hlavně když vidíme, kolik sněhu napadlo u nás. Po dojetí si už každý regeneraci zvolil sám,
někdo v posteli, někdo procházkou do cukrárny a nebo ve vířivce.
Dnešní den sečteno a spočítano celkově najeto cca 131,8 km.
Pondělí 24. 3. 2008 (po dešti, oblačno, 8/6oC)
Zbyněk - včerejší příznivé počasí bohužel nevydrželo moc dlouho a hned po ránu naše nadšení zchladil déšť. Ten naštěstí
netrval dlouho a místo v tradičních 10 hodin jsme mohli vyjet jen s dvouhodinovým odkladem. Pršet sice přestalo, ale zase
začalo od západu pořádně foukat, že na bočním větru naši stabilitu musel místy zajišťovat dostatečný náklon kola .... mohli
jsme tak alespoň otestovat přilnavost plášťů a přitom i trochu sjet boční vzorek. První skupina vyrazila na delší trénink
směrem na vyhlídku, Salku, Demandice a Šarovce, kde to Ivana a Alena vzaly zkratkou přes Želiezovce zpět do Štúrova, zbytek
pokračoval dále v okružní jízdě jižním Slovenskem přes Koltu a Jasovou. Díky zvlněnému profilu s vloženými VP a i prosvitajícímu
sluníčku nám bylo celkem teplo, ve druhé polovině okruhu se ale začalo ochlazovat a zvláště při zastávce v Pribetě jsme se
pěkně klepali zimou. Po nezbyném doplnění tekutin jsme přes Sv. Peter, Chotín a Marcelovou tedy pospíchali zpět na základnu,
kam se už s větrem v zádech jelo lépe. Za Mužlou, cca 6 km před cílem začal nečekaně brzo prestižní boj o ceduli Štúrovo, když
se jeden z nás chytře vyvezl za autobusem ..... že Miro ..... a byla z toho na závěr pěkná stíhací jízda zakončená po 160
kilometrech spurtem.
Jára - druhá skupina absolvovala klidnější trenink na rozjetí, který měřil cca 110 kilometrů. V balíku jsme byli já, Marty, Sigi, Petra, Franta, Jana a Vláďa. Ostatní jeli na svižnější a delší švih, ale se svýma dvěma sty kilometry jsem nechtěl překonávat svou fyzickou připravenost. Trasa byla vytýčena směr Komárno a zpět. Cestu tam jsme jeli po slovenské straně. Celých 50 kilometrů až do Komárna foukal silný protivítr, tak to nebylo nic příjemného. Ale po přejetí Dunaje na maďarskou stranu už bylo lépe. Dojem parádní jízdy s větrem v zádech ovšem kazila kvalita cest s nespočtem velkých děr, spousty nerovností a neskutečně chaotickou infrastruktůrou. Ale i přes tyto drobnosti, se kterýma se musí vypořádat každý cyklista, to byl velmi pěkný "výlet" na protočení noh.
Úterý 25.3. 2008 (polojasno, oblačno, 6/4oC)
Zbyněk - z původního plánu objet nejdelší trénink přes 200 kilometrů na Gabčíkovo a zpět po ranním brífingu v kuchyňce moc nezbylo - po ránu bylo chladno, dost hodně až hodně moc foukalo a tak se počet odhodlaných rychle zmenšoval až na konečných 6 a trasa byla zkrácena jen do Veľ. Mederu, přes Kolárovo do Nových Zámků a zpět do Štúrova na celkových cca 175 km. Kromě některých, kteří dnešek měli v plánu jako volnější den s pozdějším kratším tréninkem na vyjetí, jsme v 10:00 vyrazili směr Mužla a Komárno. Proti tomu větru to zrovna moc rychle nejelo, ale ve skupině těch 50 km uteklo a před Komárnem se 2. skupinka vydala stejnou cestou zpět. Já jsem spolu s Mirou, Tomášem Gladišem, Elem, Zubařem a Tukem pokračoval přes Komárno dalších 30 km západním směrem, takže stále těžce proti větru. Z Mederu, odkud to už bylo "jen" na boční vítr, jsme začali ujíždět černému mraku, který nevypadal zrovna přívětivě - no, dohnal nás až v Nových Zámcích, kde jsme se zdrželi při zastávce na tradiční benzince při doplňování osvědčeného speciálního urychlovače pro zbytek cesty .... kofoly a při odjezdu z ní nás trochu pocukroval sněhem. Z Bajče to už jelo po větru téměř samo, kilometry rychle naskakovaly, oteplilo se a jelo se dobře, hlavně některým, takže jsem si chvílemi připadal jako na závodě. Vzpomněli jsme si také na původní a lákavý plán zdolat hranici 200 km - to nakonec zajistila prodlužka z Gbelců přes Búč a Moču do Štúrova - na tradiční spurt na cílovou ceduli ale tentokrát nedošlo :)
záznam 4. etapySigi - podle plánu a přípravy na sezónu, která pro někoho začíná dříve, pro někoho trochu později, jsme vyrazili na trénink ve dvou skupinách. Skupina č.1 vyjela už před námi najíždět další kilometry, my jsme měli dnes na programu vyjetí. Jeli jsme v obsadě asi 6 jezdců, a to směrem na Gbelce, poté doleva na spojku na Komárno a zpět do Štúrova. Tento okruh měří něco přes 50 km. V poklidném tempu jsme přijeli domů, nohy krásně odpočinuté a opět připraveni a natěšeni na další dny a s tím i další polykání jarních kilometrů. Večer, jako jiný den byly vířivka a chybět nemohla ani procházka do města s návštěvou cukrárny a pizzerie.
Středa 26.3. 2008 (polojasno, 8oC) - Jana
Při tradiční poradě v jídelně jsme naplánovali, že ti co dneska mají volnější den tak pojedou 50 km na vyjetí a ostatní
pojedou 100 km. Jezdci na odpočinkový trénink vyrazili v 10 hodin směrem na Mužli a Komárno, poté se vydali na Búč a dále zase
na Mužli, ale jinou cestou odkud jeli zpátky do Štúrova. Po dvou hodinách se stavili pro nás ostatní a jelo se fotit do města
k Dunaji. První jsme se vyfotili na nábřeží, kde se nám to moc nelíbilo z důvodů rekonstrukce nábřeží.
Pak jsme ještě vyjeli nahoru k celnici u mostu vedoucí přes řeku, kde jsme vyfotili ještě pár fotek na začátku mostu a poté
ještě uprostřed mostu, kde nám začalo sněžit a bylo rozhodnuto, že druhá skupina nepojede nikam. Někteří z druhé skupiny se
rozhodli pro spinning, někteří pro trenažér a já se Zdenkěm jsme se rozhodli počkat jaké bude počasí později. Nakonec jsme
vyrazili se Zdenkěm na 81 km dlouhou trať vedoucí na Ipeľský Sokolec, kde jsme odbočili na Sikenici a dále na Želiezovce,
odkud jsme jeli do domácího městečka Štúrovo. Hezkému odpolednímu počasí neodolal ani Láďa se Sigim a jeli na Želiezovce a zpět.
Zbyněk, Franta a Petra při odpočinkovém dnu se vyrazili podívat na baziliku v maďarském městěčku Ostřihom (Esztergom), která je
vzdálená co by kamenem dohodil. Tak to je asi vše z tohoto zajímavého dne, ve kterém si s námi počasí opravdu pohrálo.
Čtvrtek 27.03. 2008 (polojasno, 10/13oC) - Zdeněk
V tento den nás přivítalo asi nejpěknější počasí za celý náš pobyt, kdy slunce svítilo hned po prozření našich oček. Po vydatné
snídani jsme se všichni sešli na schůzi, kde se naplánovala druhá nejdelší trasa našeho pobytu 150 km. Protože jsme už všichni
byli dosytosti nabažení rovinatých etap, tak jsem se rozhodli pro první větší a hlavně delší stoupání a klesání. Tak naplánováno
již bylo a už jen zbývalo se dostatečně připravit, obléci, nachystat tekutiny a svačiny a hurá do sedel. Hned od začátku se jelo
ve svižnějším tempu okolo 28 km/h po rovinatém úseku na Želiezovce přes Kamenný Most, Kamenín, Biňa, Čata, Pohronský Ruskov,
Hronovce proti už naštěstí zesláblému věru ve srovnání s větrem z předchozích dnů. Od Pohronského Ruskova někteří jedinci už nevydrželi si nevšímat okolo jedoucích nákladních automobilu a vyráželi
za nimi jako mravenci za našimi uskladněnými potravinami. Takto to probíhalo až do Šárovců, kde jsme se všichni sjeli a společně
jsme dorazili ke kruhovému objezdu za Šárovcemi. Tam jsme se rozdělili na dvě skupinky, kdy jedna jela 150 km a druhá
(Vláďa, Franta, Jana a Petra) vyrazila na 100 km okruh směr Demandice, Sazdice, Kubáňovo, Ipeľský Sokolec, Bielovce, Pastovce,
Malé Kosihy, Salka, Bajtava, Kamenice nad Hronom do Štúrova a uzavřeli čtvrteční trénink.
My jsem po odpojení této skupinky vyrazili rovně směr Levice rychlosti 35 km/h, kterou jsme drželi až do Kalné nad Hronom, kde
jsme pak odbočili na hlavní cestu z Nitry do Levice. Dotud jsme jeli pořád po rovince, ale z Levice se cesta začala vlnit a my
jsme byli jak na horské dráze, kdy krátké stoupání střídalo krátké klesání. Tento ráz cesty vydržel až do Žemberovců, kde se
cesta zvedla k nebesům a já úměrně k tomu zvedal řetěz k vyšším pastorkům. Po několika (asi 5 km) stoupání následoval mírný
sjezd a pak opět stoupání, které skončilo asi 2 km před obcí Ladzany, tam jsme také odbočili na Dražovce, kde jsme jeli pořád
z kopce, ale po takové rozbité cestě, že i řetěz se poroučel mimo jeho klasickou dráhu. Konečně jsme pak dojeli na hlavní cestu
směřující z Krupiny na Šáhy, která byla pro změnu luxusní a rovná, tato rovinka trvala až do Dudinců, kde jsme pak odbočili
na Demandice a opět do kopců, tentokráte se ještě přidalo ke stoupání vyšší teplota, která nutila i bundy rozepínat. Po
dojezdu do Demandic jsme se rozhodli, že dáme vydělat místní samoobsluze a nakoupili u ní převážně tekutiny. Po doplnění zásob
jsme se vydali na cestu směr Štúrovo po stejné cestě jako druhá skupinka. Ještě nás čekalo 50 km po zvlněném terénu, ale
protože se začalo zrychlovat a v první vesnici se rozhodla většina pro kolotoč, tak jsem se rozhodl jet své tempo v rytmu 140
tepů a v tomto poklidu jsem dorazil do Štúrova. Po dojeti při pohledu na tachometr jsem zjistil, že plánovaných 150 km se
protáhlo ještě o 15 km za čas 5:40:00.
Pátek 28.3. 2008 (po dešti, polojasno, 15oC) - Petra
Ráno, po včerejším slunečném dni, nás přivítala zatažená obloha a déšť. Ani toto depresivní počasí ale nezlomilo Míru a Stanču.
Neváhali a v 10:00 naskočili do sedel a vyrazili na poslední vyjížďku, neboť v poledne odjížděli zpět do rodné vlasti. My
ostatní jsme nebyli tak odhodlaní vrhnout se bezhlavě do deště. Nebyla to lenost, na další kilometry v promočených dresech a
čvachtání v tretrách už jsme si všichni zvykli. Snad jen soucit k našim nablýskaným mašinám nás přinutil vyčkat, zda se
nepříznivé počasí nezlepší. A dočkali jsme se! Jen co spadla poslední kapka deště (13:00), už jsme byli připraveni vyrazit.
Trasa vedla směrem na Želiezovce. Za Pohronským Ruskovem jsme se rozdělili. Jana, Franta a já jsme jeli kratší okruh asi 60 km
přes Malé Ludince, Zalabu, Sikeničku, Kamenín a zpět do Štúrova. Ostatní, tedy až na Zbyňka, který že se ještě jede někam projet a
pokračoval dále přes Dvory a Sv. Peter, jeli trasu cca 100 km - Želiezovce, Tekovské Lužany, Svodín, Gbelce zpět do Štúrova s
vyjetím na vyhlídku na Kováčovském kopci. Večer jsme zašli do restaurace Hollywood utratit poslední slovenské korunky a
naposledy si prohlednout večerní Štúrovo.
Sobota 29.3. 2008 (oblačno, 12oC)
Marty - ráno poslední den soustředění bylo opět pod mrakem a teplota něco málo nad 6 stupňů. Měli jsme v plánu jen lehké vyjetí o délce
50 km. Trasa vedla okolo Štúrova a Gbelců a pak zpět. Po dojetí na základnu následoval oběd a pak už jen balení věcí a postupný
odjezd posádek domů. Po cestě domů několikrát pršelo, ale doma už nás přivítalo slunečné počasí. Letošní soustředění bylo
nejchladnější jaké jsem zažil, a dokonce nám i sněžilo. I na vzdory né příliš vhodnému počasí se nám podařilo najet potřebný
objem kilometrů.
Zbyněk - vzhledem k přijatelnému rannímu počasí a poslednímu tréninkovému dnu jsem neodolal a po pár kilometrech společného vyjetí před zpáteční cestou domů jsem to otočil a přes město vyrazil do Maďarska na kopec Dobogókő (699 m.n.m.) si poprvé letos vyzkoušet jízdu do delšího kopce (ze strany od města Esztergom cca 9,5 km/ 500 m). Sníh napadlý na kopcích přes Velikonoce naštěstí slezl a cesta byla suchá, zato od sedla poslední 2 km už byla kolem nezvykle souvislá vrstva sněhu. Ještě zbývala trocha času a sil, tak jsem sjel z kopce hlouběji do Maďarska a vyjel kopec ještě jednou z kratší strany od Budapešti (cca 5,0 km / 260 m), pozdravil se s taky zde trénujícími maďarskými kolegy a turisty na výletě a spěchal na naši ubytovnu Akvamarín za ostatními, kteří se už balili na cestu domů.