Velká cena Lašska, Slezský pohár (26. 8. 2007)

Naše postřehy :

Jana - na datum 26. srpna byl zorganizován náš domácí závod Velká cena Lašska v Lichnově u Frenštátu pod Radhoštěm. Pár minut před řazením na start jsme se celý tým v plném počtu vyfotili v první lajně a poté jsme se zařadili každý do své startovací vlny - já s Frantou do té poslední (ženy, muži D a E), která startovala v 10:07. Na startu nám Franta připomenul kolik jedeme kol a při zaznění startu jsme se vydali na tři lichnovské okruhy a jeden hukvaldský okruh. První kolo se jelo za pohodového tempa, ale v druhém kole už se začalo závodit a ve stoupání před Bordovicemi se peloton rozpadl. Chvíli jsem jela sama a na konci druhého kola na mě volal Franta "Jano pojď" tak jsem se zařadila do jeho skupinky o 8 členech. Až po stoupání do Měrkovic, kde nás dojeli muži A a muži B a naše skupinka se začala rozpadat, se v naší skupině nic nedělo. Já jsem ve skupince vydržela do půlky stoupání na hukvaldských schodech a na horskou prémii jsem vyjela asi 200 metrů za už 4 člennou skupinkou, která dojela pod cílový kopec zpět do Lichnova se stejným náskokem nade mnou jako na horské prémii. Ve stoupání do cíle jsem chtěla ještě aspoň jednu ženu předjet, ale nepodařilo se. Nakonec jsem dojela na 6.místě. Vyšlo super počasí a musím také poděkovat divákům za fandění, které bylo pořádně slyšet.

Dan - - no nevím, kde mám začít, bo mám hlavu plnú smíšených pocitů ještě dva dny po závodě. Nicméně začnu závodem samotným, který byl krásný až na pár děr, které na nás číhají každoročně, ale naštěstí jezdíme(te) dostatečně rychlo, aby jste je jen přeletěli. Záměně používám slovo "jste" , protože já měl nakonec zase svůj závod, ale k tomu se dostanu v zápětí… No začnu hned, ať se vybrečím ze startu. Letos to byl můj první závod, tak tomu i odpovídala příprava, na kterou jsem kvůli práci jednoduše neměl čas, nicméně jsem si teď našel pár chvil ku tréninku, ale nejdelší měl 75 km, takže se muselo projevit to, čeho jsem se bál a bojím se stále a je to má černá můra. No však mrkněte na můj profil, nebudu to tady ventilovat, ať se to soupeři hned nedozví. Poradím Vám, že odpověď je v plánech na tuto sezónu. Ta sviňa mě potkala v posledním kole hned 2x a já mohl zjistit kolik turistů je na Pustevnách či kolik jablek visí hentemu strýcovi na zahradě. Poprvé jsem si říkal, že jsem to musel čekat s takovýma tréninkovýma dávkama, ale výhled na krajinu opravdu nebyl zlý při mé neplánované zastávce, takže jsem se aspoň chvíli kochal, než odezněla má víla. Podruhé mě to už na...lo fest, bo to bylo 1 km před cílem a mohl jsem jen sledovat další jezdce, jak si kolem mě vesele šlapou vstříc závěrečnému kopečku. No nezbylo než zatnout zuby a i s další křečí dojet do cíle. Vůbec průběh závodu si již nějak moc nevybavuju, jen že prvních 45 km bylo nějakých volnějších a první kopeček mi dal zabrat taky více než jsem čekal. Každopádně jsem rád za ten start, aspoň jsem doplnil naši Klabzubovu jedenáctku na startu. Teď přemýšlím, že za můj špatný výsledek a problémy může Sigi, který mi při prezentaci udělil startovní číslo 13… Na dalším závodě si na něj počíhám na lumpa. V prostorách vyhlášení jsem po závodě prožíval další muka, jak jsem viděl všecky jak drží v ruce orosenou sklenici Radegasta, tož nemohl jsem no, když jsem řídil, ale chuť byla větší než obvykle. Snad se mi příště povede závod lépe po všech stránkách.

Zbyněk - tento závod byl pro mě trochu jiný než ty ostatní, protože z jeho příprav jsem plynule přesedl na kolo, ještě si to odmávl a mohli jsme vyrazit do akce. Spojením kategorií A+B vznikl pěkný balík 68 závodníků, který už nešlo přehlédnout. Úvodní kilometry po lichnovském okruhu se jely ve volnějším tempu, ale hned v prvním "stoupání" do Březin se oddělila skupinka cca 5 lidí, kteří také poprvé projeli sprintérskou prémií. Hlavní pole zřejmě šetřilo síly na druhou kopcovitější část závodu, což mi vyhovovalo a dále pokračovalo ve svém tempu, pouze pozdější absolutní vítěz Petr Hudeček si sám sjel odjetou skupinku. Hlavní pole se udrželo pohromadě jen do prvního hukvaldského okruhu, kde se ve stoupání z Mnišího na Měrkovice rozdělilo na 2 skupiny. V té chvíli jsem si při pohledu na vzdalující se soupeře říkal, že loni mi to přece jen jezdilo o něco lépe a marně se snažil ze sebe vydolovat výkon, který bych si přál. První skupina tak byla fuč a dál jsem pokračoval s Mirou ve druhé skupině, o kus dál k nám přibyl ještě Marty se Sigim. S přibývajícími kilometry a nastoupanými metry mi klesaly závodní ambice, zato jsem si v rámci možností užíval fandících diváků kolem trati. Závěrečný dojezd se mi zdál nějak prudší než jindy, ještě jsem se pokusil zrychlit, ale nebylo už z čeho - jak jsem až po závodě zjistil, vyrovnal jsem zde své maximum 196 tepů, které vytáhnu leda tak při zimních bězích Lysa cupu, který se už rychle blíží :)

Mira - já jsem závod prožíval asi takto