Soustředění Štúrovo 2007 (23. března až 1. dubna)
Další fotky z této akce viz. Fotogalerie Štúrovo 2007.
Sobota 24. 3. 2007 (přeháňky, 13oC) - Marty
Soustředění ve Štúrově jsme letos naplánovali od 23.3. do 1.4. V pátek v den odjezdu jsme se o to více těšili, protože
sněhové přeháňky nás spolu se 2 stupni do Štúrova doslova vyhnaly. Cesta byla bez problému a sníh za hranicemi zmizel.
Po 20 hodině večer jsme byli na místě. Na teploměru 10 stupňů, ale přeháňky. Sobotní ráno nebylo o moc lepší, a tak ve snaze
vyhnout se dešti jsme trénink posunuli až na 13 hodinu. Mezi tím jsme naplánovali jako obvykle menší porci kilometrů na rozjetí.
Plán vyhnout se dešti nevyšel, a tak jsme naše naleštěná kola hned první den pěkně zašpinili. 100 kilometrová trasa byly
rovinatá a vedla směrem na Želiezovce, Tekovské Lužany, Svodín, Gbelce a jak jeden místní prodejce kol později poznamenal,
přes holandské kopce zpět na základnu. Pro ty co tady nikdy nebyli tzn. proti silnému větru nekonečnou rovinou. Po dojezdu jsme
nachystali kola na další den a pak jsme relaxovali v báječné vířivce a začali se těšit na další snad už prosluněný den.
Neděle 25. 3. 2007 (jasno, 17oC) - Laďa
Je právě 7:15 hodin a po mé pravici mezi mnou a Sigim se ozval můj mobilní telefon. BUDÍČEK !!! Při pohledu z okna se oproti
sobotě na nás usmívalo sluníčko. Vedle v pokoji byl pohyb asi o půl hodiny dříve. Říkal jsem si : "Co se to tam tak brzo děje?
Kdo je takové ranní ptáče?" A hle, byl to Marty. Chudák v domnění, aby nezaspal nedělní trénink si natočil budíka v telefoně
v předem naplánovaném čase. ZRADA !!! Jelikož se ze soboty na neděli měnil čas na letní, tak se mu to vše posunulo ne o 1 hodinu
do předu, ale hned o dvě. A to z toho důvodu, že ten v tu chvíli prokletý přístroj si ten letní čas posunul automaticky sám.
Tak jsme se tomu zasmáli a vše se vrátilo do starých kolejí. Přišla na řadu snídaně a poté denní plán trasy našeho druhého
tréninku. Odjeli jsme všichni kolem 10 hodiny směrem na Želiezovce a Tekovské Lužany. Za nimi se náš balík rozdělil na dvě
skupiny - jedna odbočila směrem na Gbelce a druhá jela přes Dvory a Gbelce zpět do Štúrova. Suma sumárum první skupina
absolvovala cca 100 km a druhá 130 km. Následovalo vydatné doplnění energie a pak skvělá vířivá koupel. Příjemně unaveni jsme
ulehali do postelí a těšili se na další společný trénink.
Pondělí 26. 3. 2007 (jasno, 15oC) - Jára
Jelikož jsem do Štúrova za ostatními dorazil až v sobotu večer a v neděli absolvoval první lehký trénink s týmem, tak v
pondělí to pro mě nebylo zrovna příjemné. Ale co naplat? Jednou se začít musí tak hurá do toho. Bylo příjemné počasí, i když
docela slušně foukalo. Předseda vybral trochu zvlněný terén, ale i tak se mi jelo dobře. Udržovali jsme příjemné tempo, takže
nikdo neměl vetší problémy až na jeden pád jednoho člena týmu za Salkou. Na kruhovém objezdu u Šarovců jsme se rozdělili a
já pokračoval s klukama na delší trase přes Sv. Peter na cestu, která vede podél Dunaje. V Koltě mi už ale docházely síly a
ani jsem už nestřídal. Nicméně 165 km na začátek bodnou do příštích dnů.
Úterý 27.3. 2007 (jasno, 15oC) - Sigi
Konečně nastal ten námi očekávaný den, kdy jsme se vydali na první dvoustovkuv roce 2007. Trasa byla naplánována přes
Komárno, Velký Meder do Gapčíkova a zpět. Ve stanovený čas, tj. v 10 hodin jsme vyrazili. Celý peloton jel spolu až do Komárna,
kde jsme se rozdělili. Ti co jeli kratší trasu se vydali přes Hurbanovo a Gbelce zpět do Štúrova, druhá skupina pokračovala
směr Gapčíkovo. I když trasa vedla po hlavní silnici, s větrem v zádech a s ještě čerstvými silami v nohou nám to uteklo až
neuvěřitelně rychle. Z ničeho nic se před námi rozprostřelo vodní dílo Gapčíkovo. Udělali jsme týmové foto a měli jsme i to
štěstí, že zrovna připlouvala nákladní loď. Za odborné navigace Martina Stančíka vjela do jedné z komor, ale z časových
důvodů jsme se už nemohli podívat, jak budou komoru zaplňovat. Cestou zpět jsme využili cyklostezku, která lemovala řeku Dunaj
a téměř 30 km jsme po ní jeli a kochali se krásnou přírodou a nekonečnou rovinou. Po této cyklostezce jsme dojeli až do obce
Číčov, kde jsme v místním obchodě doplnili potraviny, já jsem vyměnil píchlou duši a opět plni síly a elánu jsme pokračovali
k našemu domovu, tedy do Štúrova. Suma sumárum, ujeli jsme 216,5 km a v sedle svých ořů strávili celkem 7:05:15.
Středa 28.3. 2007 (polojasno, 15oC) - Michal
Po včerejší dvoustovce bylo ráno slyšet na hotelu, jak každého všechno jenom bolí a že je rád, že je "volný" den. V 9:15
byl tradiční briefing, kde jsme dostali instrukce od Zbyni, co nás bude čekat. V 10 jsme vyjeli směrem na Komárno. Cestou během
cca 50 km proběhlo nějaké focení v nových týmových dresech. Čím více se blížila cedule Štúrovo, tím víc šla vidět nervozita na
Romanovi, který pak vystartoval, aby aspoň jednou vyhrál spurt na ceduli a mohl pak celý zbytek soustředění rýpat do "Stanči",
jak mu přerušil šňůru vítězství. Po obědě jsme se všichni sbalili a vyrazili do Estergomu se podívat někdo na katedrálu, jiní
očumovali spíše baby :) Nahoře jsme se taky vyfotili, Stančes si u sochy nahodil pár předem naučených póz u sochy a mohli
jsme jít domů. Někteří se ještě cestou zpátky stihli zastavit v cukrárně doplnit cukry zákuskami a zmrzlinou. A pak už to
probíhalo tradičně, někteří se šli vířit, ostatní byli na pokojích nebo šli na internet, kofolu a pár piv do místní hospody,
kde oblbovali místní servírku :) No a pak už jenom cesta domů, umýt, zalehnout a načerpávat energii na čtvrteční kopce.
Čtvrtek 29.03. 2007 (oblačno, 13oC) - Mira
Podle plánu byly po včerejším volném dnu naplánovány kopečky, ty jsou nejblíže od Štůrova v Maďarsku. Přesný název vrcholku
nevím, ale je to směr na Bodogoko. Na rozjetí jsme si dali cca 60 km na Salku, kolem tanku a pak už přes celnici pod kopec.
První výjezd na vrchol se jelo svižněji a pak už každý sjížděl a vyjížděl z obou stran v pohodovém tempu. Letos jdou poznat
předem najeté kilometry a výjezdy nahoru jsem si docela užíval. Na vyjetí jsme si zajeli se Zbyňkem na Vyhlídku a večer se
naložili do zdejších termálů. K dnešnímu dni si tedy připisuji 151 km a skoro 2000 výškových metrů.
Pátek 30.3. 2007 (polojasno, 15oC) - spurtér
Po včerejších kopcích byl v plánu lehčí trénik na rovinách. Začalo to ráno Mirovou klasickou větou v kuchyni: "Tak dneska to
roztočíme!!!" Během druhé snídaně jsme se sešli nad mapou a hecovali se stylem....tak dneska 200, ne? Slyším 210? 210 poprvé,
podruhé...230! ozvalo se kdesi za lednicí....atd. Jojo srandičky. Nakonec zvítězil návrh, že pojedeme již notoricky známou
cestou na "železárny", kde bude první možnost odpojit se od našeho vláčku, potom přes rondl rovně do Nových Zámků, kde bude
druhá možnost na rozdělení a zbytek pojede na Komárno a zpět do Štúrova ...rozhodnuto a jedem ....
Všichni jsem se moc těšili, a tak jsme dnes vyjížděli dokonce před desátou hodinou.... Na cestu nám hrála muzika z místních
rozhlasů, sluníčko svítilo, větřík foukal, ptáci zpívali, no zkrátka jaro. Jelo se pohodovým tempem a tak byl čas na povídání
a otázky typu: "Ty, Romane, nebude ti dneska v těch dlouhých teplo?" No zkrátka, kdo tam nebyl neuvěří, ale náš Roman jel v
dlouhém...
Cesta nám hezky ubíhala a přiblížil se rondl, kde se odpojila trojice známých výtržníků ve složení František, Jana a Zdeněk,
kteří nám jen zamávali a zmizeli v dáli. Tak nás zbylo osm. Zatnuli jsme tedy zuby, utvořili dvojičky (abychom se neztratili)
a jeli dál s větrem o závod. Tempo se postupně zvyšovalo a bez větších obtíží jsme dorazili přes Kalnou a Šurany do městečka
Nové Zámky, které jsme proletěli, jako kdybychom jeli k ohni. Ještě dnes tuhne domorodcům krev v žilách a po setmění zamykají
na dva západy, když někde uslyší CK Frenštát.... taková to byla rychlost ....
A na řadu přišla poslední možnost, jak si dnes zkrátit cestu. Tady se lámal chleba. Odbočka vlevo na Štúrovo, nebo rovno dál
do Komárna....a už jsme slyšeli výmluvy typu: "víte, mě nějak bolí noha ... tady v zadu" řekl Roman, chlapci z horních komnat
(Jára, Márty a Sigi) zase začali něco o tom, že asi nevypli žehličku a Michal, že se musí šetřit na večer do hospody. Takhle
nás kamarádi opustili. No možná jsem to trošku přibarvil, ale pravdou je, že jsme zůstali jen tři. Zbyněk, Mira a já.
Ze zbytku cesty, která nakonec trvala 5:45 a 175 km si jen pamatuji, že jsem si říkal: "Musíš vydržet, musíš vydržet,
necítíš bolest, už jen kousek" A sláva, přežil jsem další trénink ... po příjezdu na "hotel" už jen nějaké jídlo, sprcha a
rychle do vířivky hledat ponorku :)
Večer se slavnostně zakončil kolečkem na pizzu, na zákusek a na pivo a v nočních hodinách jsme se trousili do pokojů za zpěvu
vánočních koled ...
PS: osoby a místa v tomto příběhu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost je čistě náhodná ....
Sobota 31.3. 2007 (jasno, 20oC) - Jana
Dnešní den byl jiný než ostatní. Trénink začal netradičně již v 9 hodin, jelikož v poledne 8 členů odjíždělo domů. Jelo se
volným tempem na vyhlídku, kde jsme udělali poslední hromadné fotky. Při zpáteční cestě si někteří rozdali poslední spurt na
značku Štúrovo, kterou vyhrál Jaroušek, ale jen díky tomu, že jako jediný věděl, že značka začátku obce chybí a orientoval
se značkou konce obce na levé straně silnice. Ostatní čekali označení obce na pravé straně. Ještě před příjezdem na základnu
jsme se naposledy pokochali centrem města Štúrovo za nádherného počasí. Při příjezdu na ubytovnu jsme se rozloučili s našimi
trosečníky Zbyňkem, Frantou, Zdeňkem a Martym, kteří zůstávali až do neděle. Ti ještě v sobotu absolvovali klasický trénink.
My ostatní po rozlučkovém PáPá jsme se naskládali do aut a vyrazili na cestu domů. Navigátor nám vybral nejrychlejší zpáteční
trasu, při které jsme se mohli kochat nádhernou krajinou.
Etapa tří mušketýru - Zdeněk
Protože někteří z nás si hodlali užít soustředění až do úplného konce, vyrazili jsme my zůstávající ve složení Zbyněk, Marty,
Franta a já ještě na předposlední etapu směr Komárno. Po společném průjezdu hranic a města Esztergomu se od nás oddělil Franta
a dále už jsme pokračovali ve svižném tempu ve třech po maďarském břehu Dunaje rychlosti kolem 33 km/h. Jelikož na maďarských
cestách je mnohem větší provoz, tak jsme se těšili na zpáteční cestu z Komárna směr Štúrovo.
Za Komárnem jsem si dopřáli pauzu na doplnění energie a hurá posledních 55 km směr cíl. Cesta byla mnohem klidnější co se tyče
provozu, jen vítr teď foukal proti, ale i tak jsme dorazili rychlostí okolo 27 km/h do cíle po ujetém čase 3:40 a vzdálenosti
130 km. Zbyněk si ještě jednou zajel užít serpentyn na maďarském kopci Dobogoko a potom jsme si už večer dopřáli doplnění
energie v podobě pizzy a doplnění hladiny cukru menším zákuskem.
Nedělě 1.4. 2007 (jasno, 15oC) - Zdeněk
A poslední den, který jsme strávili na soustředění nastal i pro nás, po poradě, která proběhla už předešlý den večer u hranatého
stolu a kulaté pizzy jsme se rozhodli, že na krátké vyjetí vyrazíme již v 8:30. Hned začátek byl velice pohodový, vydali jsme
se s větrem v zádech směr Gbelce. Idylka ovšem trvala jen necelých 8 km, kdy Zbyňa zavelel směr vpravo a před námi se objevilo
12% stoupaní, pak mírný sjezd do Biele a hned další stoupání, abychom nakonec zbytek etapy dojížděli po mírně zvlněném terénu
kolem vodních nádrží a posledních 9 km po úplné rovince, ale proti větru. Ještě těsně před Štúrovem se rozhodl jeden černý
oříšek otestovat naší pozornost a vrhnul se nám pod kola, ale po úspěšném vyhýbavém manévru jsme v klidu dojeli a započali
balit a plnit naše vozidlo a hurá domů.