Rampušák 2007 aneb zbytečně jsem se ráno mazal opalovacím krémem

Martin Stančík - v sobotu 16. června jsme v silném složení M+M+M (Mira, Sigi a já) vyrazili do Štítů na exkurzi po Orlických horách. Sraz v 5:30 v Příboře pro mě znamenal budík na půl páté a 20 km na rozjetí za zpěvu ptactva. Nicméně bylo relativně teplo, trošku foukalo, vycházelo slunce... rýsoval se docela pěkný den. Přes menší komunikační problémy jsme do Štítů dorazili hodinu před startem a měli relativně dost času na před závodní přípravu a formality. Jenomže v kulturním domě, kde byla prezentace, to vypadalo podobně jako nedávno na koncertě Iron Maiden na Baníku :) Fronta až ke dveřím a to nejen na čísla, ale i na toalety - kde stejně nebyl ani papír. Čas se nám nepříjemně krátil. Někteří jedinci byli nuceni použít i dámské WC. A jako by toho všeho bylo málo, tak se zatáhlo a začalo pršet. Na startu jsme stáli jako poslední a měli tedy přehled kolik nás to dnes jede... Začátek byl do kopce. Naše medailové želízko Mira a jeho panoš Sigi vyrazili rychle dopředu, aby nic nepropásli. A to bylo naposledy, co jsem je viděl (tedy Miru). Od sebe jsem žádné zázraky nečekal - do kopce mi to nejde a ve sjezdech to klouzalo - tak jsem se soustředil hlavně na občerstvovací stanice. Hned na první se mi zadařilo a ve slušné rychlosti jsem ukořistil banán. Druhý bufet byl na kopci asi po 100 km, kde mi ujela druhá skupina. V klidu jsem se najedl koláčků a tyčinek, naplnil bidony a kochal se výhledem do mlhy. Pár borců dojelo po mě, tak jsem počkal, až se občerství a asi v 10 lidech jsme vyrazili na další polovinu trati. Drželo se pravidelné tempo, dojížděli jsme další odpadlíky a občas vysvitlo i sluníčko. Z posledního bufetu si jen vzpomínám, že jsem chtěl místo ionťáku vodu. Do cíle jsem dorazli za 6:40 s menší křečí v levém stehnu a s velkou křečí v obličeji, což nakonec stačilo na 58. místo v kat. (celk.79) U auta jsem se potkal se Sigim (kterému deštivé počasí moc nesedí, a tak to nakonec zabalil) a osprchovaným Mirou - ten si zase posledních 100 km dal sólo a dojel 35. (44). Rychle jsme pojedli gulášek a vydali se na cestu domů.

Mira - po chaosu při prezentaci jsme se tak tak stihli dát do gala a i když nás ujišťoval pořadatel, že je start posunut o 15 minut, Sigi zavelel a přesunuli jsme raději na start. Sotva jsem dojeli a rozkoukali se, najednou rána a bylo odstartováno, posunutí o 15 minut se prostě nekonalo. Úvod byl o dojetí špice, což nám komplikoval déšť a následné pády před námi. I když se balík podařilo dojet, neschopnost v něm jezdit znamenala, že jsem ho musel stále sjíždět, tedy asi do půlky závodu pod kopec Šerlich, kde se mi odporoučeli napořád. Po zbytek závodu jsem si nasadil svoje tempo a s doufáním, že snad někoho sjedu, ale nakonec jsem si sólovou jízdu vychutnal až do cíle. Výsledek nic moc, ale každý závod je dobrý trénink, natož v Orlických horách (viz. graf se záznamem závodu).