Roman - v neděli 2. prosince přesně po 16:00 SEČ přešla putovní trofej Slezského poháru pro vítězné družstvo do mých rukou a je tudíž teď na mě, abych ho ošetřoval a udržoval ve vysokém stupni lesku. Naštěstí jsem se z něj radoval jen krátce, neb kolega František po zhodnocení předávací ceremonie prohlásil, že mi ho raději někdy doveze domů... A udělal dobře, neboť kolem zimního stadionu (asi jim tam někde táhne pod prahem) byla jakási námraza či co a nohy nesloužily tak, jako zdravému člověku běžně... Účast však byla nevalná, sešli jsme se pouze v pěti :

Veselá akce to byla - nakonec jsme společně s předávajícím lehce přebrali a s hlučnými přátelskými pozdravy za zpěvu koled jsme opustili místo konání a nechali se rozvést do svých domovů. Víc vážně nevím :o)

Dan - Na nedělní předávání poháru za SP 2007 jsem se moooc těšil (však jsem aj v týdnu trénoval, když jsem degustoval Neuburské víno, které jsem vlastnoručně dovezl z jihu, od kolegů vinařů), zřejmě i proto, že jsem pohár předal zodpovědnému spoludříči a potiči krve - Romanu Jurečkovi (*1978). Po shlédnutí pohádek a přečtení Rudého Práva jsem se vydal směr Kopřivnice, kde v jedné restauraci u zimního stadionu mělo dojít ke slavnostnímu aktu (no seděli jsme hned za dveřma na doporučení přebírajícího, ale bylo to spíše jako na vejminku, kde kulturní život pominul). Počítal jsem, že se nás sejde málo, což se naplnilo, ale díky patří těm, kteří přišli - cením si toho ...
První dvě hodinky byly takové nóbl na vysoké úrovni se slovníkem mistrným, probrali jsme některé týmové věci, také ultramaratónský závod Spurtéra s Romanem, opět smekám ... (snad ten článek s reportáží někdy dokončí). Jenže poté po 18 h jsme zůstali sami s kolegou Jurečkou vstříc nástrahám nápojového lístku. Zřejmě jsme doplatili na nedostatečný dohled a číšník mohl lítat jak postřelená koza, když jsme furt chtěli nosit ty pěnivé moky a aperitivy. Duchapřítomně Roman schoval lístek a docela jsem nevěřil co jsme vypili, ani nevím kde jsem chytl druhý dech, zřejmě opravdu poctivá příprava ... ano od této chvíle (pouhé 4 h od začátku seance) si už věci pamatuji jen útržkovitě. Takže bonver, pád, prý tequila, koledy, taxi, 22 h doma. No a když jsem přišel domů, tak prý jsem byl vysmátý jak lečo a rodina mě s vzájemnou pomocí vysvlékla a dala mi napít (jeden mi držel hrnek a druhý hlavu). Děkuji rodino, je potřeba držet při sobě. Rychlý závod to byl, nezbývá než začít trénovat na příští sezónu, ať si to můžeme zopakovat ...