Galy, Neděle 2.5.10
Po vydařené sobotě na Hukvaldech jsem se plný odhodlání vydal dobrodružství vstříc po boku chlapa do nepohody - Ládíka Pelců. Zamířili jsme do Znojma co nejdál od našich zachmuřelých hor na Evropa Maraton Znojmo 2010. Absolutním vítězem se stal Zdeněk Mlynář z Maxcursoru, který na 115ti kilometrové trati nenašel ve spurtu uprchlíků přemožitele.
Startovalo se za příjemného slunečné počasí z náměstí Svobody a hned za městem začalo asi stopadesáti hlavé stádo profíků a poloprofíků (a hobíků :o)) závodit a oprášili jsme i ty nejmenší kolečka na kazetě. Láďa mě inspiroval svým nástupem a úprkem od nervózního balíku ještě před přejezdem do Rakouska a tam jsem se vydal za skupinkou, kterou se mi podařilo dojet, ale jelikož jsme byli vskutku "trati neznalí", tak jsem v prvním stoupání byl rád, že nás balík dojel, protože jsem tam sotva visel.
Před druhým stoupáním mě Ládík opět překvapil svým aktivním pojetím závodění a vyprovokoval menší únik, který se v dalším kopci změnil v rozhodující okamžik závodu. Vytvořila se asi 40ti členná skupina, která na dlouhém a větrném úseku po stoupání získala rozhodující náskok. Já tam byl a Ládík tam nebyl. To mě mrzelo a marně jsem ho vyhlížel. Pořád se závodil a kopce občas balík zmenšily, až nás zbyla asi pětadvacítka. Rakouské silnice byly skvělé a trať vedla po málo frekventovaných úsecích za asistence policie České, tak i Rakouské. Poslední těžké chvilky přišly ve dvou stoupáních u Vranova nad Dyjí, kde bylo v kopci opravdu honě horko. Naštěstí mé nové Colnago pracovalo v můj prospěch v pohodě jsem si hlídal pozici. Posledních 20 kilometrů bylo ve znamení nástupů a úniků, kterých jsem se pokusil zúčastnit. Leč ve větru s o třídu lepšíma borcema bych toho moc nevyhrál, tak jsem čekal na závěrečný sjezd a rychlé stoupání do cíle, kam jsem najel raději jako první, poněvadž ta "točka" na osmistovce před páskou byla fakt zákeřná a nehodlal jsem líbat zem ani stromy. No a dopadlo jak mělo, všichni mě převálcovali a ti co to přepálili zvadli a já jsem jich pár ještě přefuněl.
Takže z toho bylo nakonec 13té místo mezi třicátníkama a asi dvacáté místo absolutně.
Výsledky na Road Cycling.
Nejlepší na tom bylo to, že ikdyž to Ládíkovi nevyšlo být v první skupině, tak stál na stupních vítězů! Opravdu vybojoval třetí místo mezi padesátníky, za což mu patří poklona, protože trať to byla jak fyzicky tak technicky náročná a pár smolařů do cíle ani nedojelo, protože porazili galusku v nespočetných dírách, které na české straně byly časté. Po závodě jsme se nestačili divit jak rychle jsme nafasovali připravené rizoto a těstoviny. Výsledky byly hned, všechno bylo jasné, CK Frenštát se blejsklo na stupních vítězů a nelitujeme té dálky, protože to byl výborně zorganizovaný závod za příjemného počasí.