Naše ekipa z Frenštátu si dala sraz ve Frenštátě ve složení já, Stančas jako závodníci a Láďa Pelc s Márou se svou "Mamčou" s bříškem :o)
Udělat sraz už v 9 bylo prozřetelné, protože jsme z Frenu vyjeli až v 10:30 :o) Na cestu jsme měli dost času a přeplněné cesty s objížďkami se až za Vsetínem změnily v klikatou relay směrem na Trenčín. Jak jsme se po cestě dozvěděl, tak já i Láďa jsme v autě vezli budoucí Maminky, neic méně blížící se Trenčín mě hnal rychleji a rychleji vpřed.
Zaparkovali jsme rovnou u náměstí, kde bylo centrum dění.
Vyzvedli jsme si čísla a už jsme se pídili po detailech tratě aby jsme si ji mohli co nejdříve projet. Nasedli jsme se Stančasem i Láďou na stroje a jeli se projet. Trať nás lehce překvapila svou náročností, kde jsme museli stoupat do kopce o něco prudším, než stoupání do Pindule z Rožnovské strany. Technická pasáž přes náměstí, místo startu i cíle, byla zase náročná jinak. Den před námi tam ženy padaly a i mezi muži tam byl pád. Kluzké kachle a odvodňovacíé žlábky není nic co by se hodilo pro naše ůzké, hladké a nabouchané galusky na 12 atmosfér.
Všude okolo se honila černá mračna a vlhkost vzduchu byla jako v tropech.
Nejdříve startoval Stančas jako 42. a já rovných 20 minut za ním.
Po stratu jsme sjížděli z náměstí aby jsme po 500-ti metrech začli stoupat do provního kopce. Trať jsme tedy měli stejnou jako Junioři a ženy, pouze jsme ji absolvovali dvakrát.
Na trati byly i dva sjezdy, kde jsme zase využili převody nejtěžší kdy se rychlost dostávala přes 70 km/h.
Letos mám takovou nultou sezónu a jel jsme hlavně si zazávodit, forma tedy není, ale připravil jsem se v rámci možností jak to šlo. Nicméně mě předjelo závodníku hodně. V druhém okruhu se spustil takový liják, že na cestě byly potoky vody a kamení, taky se citelně ochladilo, což mi ubralo hodně sil. Poslení čtvrtinu trati jsem cítil únavu a motivoval jsem se do posledního výjezdu nejtěžšího úseku.
V cíli jsem poděkoval Bohu, že mě nepotkala žádná nepříjemnost ani bezohledný řidič, ikdyž ty jsem vlastně potkal.
jelikož bylo už velmi pozdě, do cíle jsem dorazil v 8 večer, tak jsme se začli hned balit a sdělovat si dojmy.
cesta domů proběhla velmi klidně a denska jsem se z internetu dozvěděl o umístění, které mě příjemně překvapilo.
Já 18. a Martin 23..
Vzhledem k tomu že Martin se na kolo za posledních 14 dní moc nedostal, ikdyž trénoval až málem duši vypustil a já jsem letos poloviční cyklista, tak jsme ostudu neudělali.
V sobotu se pokusíme zapojit do dění na Suchdolském kriteriu a zapomenout na bolavé svaly.
Výsledky časovky
