Sigi - 27.12.2009 jsme se já, Marty, Broník a Míra vydali na takovou menší povánoční túru. Trasa vedla z Ostravice na Smrk, poté jsme sestoupili do Podolánek a rovnou na Kněhyni, hřebenem na Pustevny a poté po sjezdovce přímo do Ráztoky.

Tímhle ranním vlakem jezdím každé ráno, v zimě v létě v každém počasí. Postávám na druhém nástupišti.....Tak nějak jsem si pozpěvoval cestou na ranní vlak, který odjížděl ze stanice Štramberk směr Veřovice a poté přímo do Ostravice. Ve Štramberku jsem se setkal s Martym a ve Veřovicích se k nám připojil Broník, ještě lehce přiospalý, postupem času z něho vypadávalo, co vlastně minulou noc prováděl. Ve Frenštátě se k nám ještě přidal předseda Mirda a byli jsme vlastně kompletní. Sotva jsme dorazili do Ostravice, zjistil jsem, že mám největší baťůžek. Ono to mělo ale své opodstatnění. Ježíšek mi nadělil nové goráče, tak jsem je vzal samo sebou s sebou, ať se holky taky projdou a ať vidí kousek té naší krásné země, ale pro jistotu jsem si vzal s sebou i staré, co kdyby se jim tak nějak nechtělo a bylo by nutné přezouvání. A taky že jo. Ještě jsem neušel ani 5 km a už se začaly ozývat puchýřky. Tož jsem neváhal ani minutku a rychle jsem je přezul. Mezitím mi přibyly nějaké věci od mých kamarádu do baťůžku, ať nenesu jenom vzduch a Broník mi snědl jednu svačinu. Asi za 1:26 h jsme dosáhli našeho prvního vrcholu a to Smrku. Rychle se udělaly nějaké fotografie a ať nepromrznem začali jsme setupovat dolů do Podolánek, zprvu klasicky, poté jsme zvolili nejkrastší cestu, ať nemusíme zbytečně jít po cestě a zbytečně si to obcházet. Teda to byl nápad. Prďák jako ďas, tak že, když jsme se konečně dostali dolů, dobrých 5 minut jsem si centroval nohy, ať mohu dále pokračovat.

Cesta na Kněhyni už byla docela pohodička, jelikož dole v údolí, když jsme procházeli okolo horských chat, na jedné takové byly celkem šikovné děvčiny, Broník si je pojmenoval po svým veřovickým, a to Futuračky. Tak že po takové příjemné podívané, kde oči jenom přecházely, hlavně Mirda byl jako Alenka v říši divů, není divu, že nám cesta utekla raz, dva. No a z Kněhyně na Pustevny to je co by kamenem dohodil, takže než jsem stačil říct šmitec, už jsme procházeli kolem Libušínu, směrem k horní stanici lanovky. S nadějí, že pojedeme dolů lanovkou, ať se krásně pokocháme, namířili jsme si to opět přímo po sjezdovce dolů, směr Ráztoka. Po několika minutách nás přivítal pan hospodský a už nám pěkně načepoval pivíčko. Podotýkám, že to bylo za celý den první pivko, hlavně, že to měla být tůra pěkně od hospody k hospodě, cha, cha, velké oči.

Musím konstatovat, že po dohnání pitného deficitu, jsem rázem ožil, že jsem chvíli zvažoval i variantu dijít to přes Javorník domů, jak ještě na Pustevnách přemýšlel Marty, ale odvoz už byl na cestě, tak nemělo ceny měnit plány. Snad příště.