Galy - A už je to tady, můj poslední závod sezóny a pro náš klub veleúspěšný, proběhl v Porubě na Hlavní Třídě. Vítězem se stal Láďa Pelc z našeho CK Frenštát p.R.!!! Před závodem profesionálů, byl na trať vpuštěn výběr toho nejlepšího z amatérů a masters. Za naše modré blesky jsme se vstříc podzimnímu krásnému závodu vydali já a Láďa Pelc. Na startu panovala obzvláště dobrá nálada a mezi námi všemi asi třiceti borci byly známé tváře, které se setkávají na všech závodech Slezského Poháru. Rozhodčí nám neříkali nic zajímavého, dokud nezačli mluvit o cenách - hlavní cenou měl být zájezd za 10.000 korun. Mě osobně to nepřipadalo důležité, protože jsem vítězné ambice neměl. Nicméně to svědčilo o vysoké úrovni závodu a to jak ze strany sponzorů, tak především ze strany pořadatele. To vše díky panu Vítězslavovi Dostálovi a faktu, že hlavním závodem dne, respektive podvečera, bylo kriterium mužů Elite na 100 kilometrů s účastí borců z celé republiky. Zcela uzavřená Hlavní Třída ve směru nahoru i dolů byla spolu s novým povrchem vozovky zárukou čistého soupeření bez problémů s motajícími se auty mezi cyklisty.
Nám určených 24 okruhů po 1.200 metrech nebylo nic závažného, ale větrné počasí míchalo kartami důkladně. Hned ve druhém okruhu, v zatážce před cílovou rovinkou došlo ke kolizi, která se naštěstí odehrála kdesi vzadu, kde jsem já a ani Láďa nebyli. Při nájezdu do bodovaného okruhu jsem se chytil za řídítka dole, sklopil jsem hlavu a zvedl jsem ji zase až pár kol před koncem. Průměrná rychlost okolo 40-ti km/h byla výsledkem rychlé cílové rovinky, pouze jediné opravdové zatáčky na okruhu a častých pokusů o únik. Hned po prvním velkém bodovacím kole, tedy po třetím okruhu, jsem zjistil, že spurtovat pro mě nemá cenu, na rozdíl od Ládě, který ten den vyučoval všechny přítomné v oboru spurtování na prémii, zaútočil jsem tedy před cílovou zatáčkou, kterou jsem se snažil projet co nejrychleji a velmi dlouhou cílovou rovinku jsem jel co se dalo abych alespoň získal nějaký ten bod za průjezd, což se mi taky podařilo. Pak jsem se snažil si nějak odpočinout a lapal jsem po dechu jak leklá ryba. Ale přišel druhý velký bodovací okruh, tedy 6-té kolo a já jsem zkusil stejnou taktiku a opět se podařilo zvítězit. Panenky se mi z té rychlosti protáčely, ale věřil jsem že když se mi to do konce závodu podaří ještě zopakovat, tak to ve výsledcích semnou nebude zas tak zlé. Ale musel jsem do toho dávat úplně všechno. Z celého startovního pole nás zbylo necelých 10, ostatní zaostávali a nedokázali se k nám připojit zpátky. Někdy v polovině závodu nám všem ujel Láďa Pelc a ve své nekompromisně aerodynamické poloze všem úspěšně unikal. Já jsem mu to přál a vůbec nic jsem pro jeho dostihnutí nepodnikal :o) Po několika okruzích, kdy Láďa nasbíral cenné body, se peleton začal přibližovat a vypadalo to na brzské dostihnutí. Tak jsem za to vzal a do velké bodovačky jsem vletěl jako nejrychlejší z pelotonu a hned za Láďou jsem proťal bránu s páskou aby nikdo z jeho soupeřů nebral moc bodů. Pak jsem už šetřil síly abych vyčkal na správný moment, kdy se pokusím získat nějaký ten další bod, ale nohy mi to už nedovolovaly. Závěr závodu se rychle blížil a už jsem věděl že jedině v posledním okruhu to rozjedu co to dá. Stalo se a na pásce v cíli mě pár lidí předjelo a ikdyž jsem asi žádný bod nezískal, tak jsem věděl, že jich mám celkem okolo 15-ti a že jsem nejhůř 4-tý nebo 5-tý.
Po projetí kolečka navíc kdy se všichni vyjíždějí jsem se pokoušel z kola nespadnout a vzpamatovat se z toho fofru. Naštěstí stál u tratě náš Beňo (Tomáš Beníček) a hned hlásil jak to dopadlo. Nevěřil jsem vlastním uší. Byl jsem třetí, to bylo lepší než jsem doufal. Nádherný závěr sezóny, ve které jsem na stupních pro 3 nejlepší stál asi jen dvakrát. A úplně největší borec je náš Tlamík (Láďa Pelc), který všem ukázal jakou má sílu a obrovské zkušenosti, protože ve svých dva a padesáti všem vrstevníkům i nám o generaci mladších ukázal, že je vítěz a neporazitelný spurtér. Najednou mi ani nevadilo že je vcelku zima, asi jen 14-15 stupňů a že jsem zase riskoval, ale stálo to za to.
Na vyhlášení jsme si museli počkat a měli jsme tak čas povykládat si zážitky s druhým Tomášem Celtou, Beněm a známýma. Stupně vítězů byly plné modrých barev - 1.Láďa Pelc, 2.Tomáš Celta, 3.Roman Galatík. Přebrali jsme ceny, krásné poháry a pan vítěz i poukaz na zájezd za 10.000 kč dle vlastního výběru. Na dalších místech skončili Petr Toman, Bogdan Zok, Tomáš Galuška.
Poděkování patří skvěle zorganizovanému závodu, přívětivému počasí a všem soupeřům.