Roman Jurečka - V sobotu a neděli se v malé obci mezi kopci u přehrady Baška konaly závody MČR SAC. Nebudu v této reportáži udávat konkrétní údaje o převýšení, mém výkonu ve wattech, či průběžnou hodnotu své TF, neb to vůbec nevím a výsledky najdete na stránkách SPAC.
V sobotu se jela časovka a já měl start v 15:02. Takový starťák jsem ještě nezažil... Od rána strašná nervozita a nepoznával jsem sám sebe. Snídaně mnou proběhla jak bůček mlýnkem a nebyla se mnou kloudná řeč. Asi jsem měl strach že mi o vteřinku uteče bedna. K obědu jsem si raději nedal kačenu, ale trochu dietnějšího krocana s knedlíčkem a zelíčkem. Tohle už mi oproti snídani sedlo a tak jsem se vydal směr Frýdek Místek a následně Baška... Následovala klasická prezentačka, namontoval jsem čip a jelikož bylo teprve po jedné hodině, rozhodl jsem se lehce projet... Tak jsem se tak crcal, všude lidí jak na pivních slavnostech, a tak jsem neměl ani šanci potkat všechny své kolegy z CK. A tak jsem si tak jel a jel, až jsem z toho tak trošku zabloudil. Před startem jsem na sebe akorát vylil dva litry studené vody, abych se ochladil a už jsem stál na rampě s minutou do startu. Po startu a sjezdu z rampy následovala 100 metrů rovinka a pak kopec, ve kterém mi bylo jasné, že tahle časovka pro mne končí hned na začátku. Hýkal jsem, funěl, slintal, smrkal, nadával... Nepomohlo nic... Z kopce to pak ještě chvíli jelo, díky gravitaci která mne chvíli předtím ničila, pak ale přišla rovinka, protivítr a průměrná rychlost jako, když se mi nechce ráno do práce, ale musím s obdobnou náladou. Před cílem jsem ještě trošku zamachroval s nadějí, že vyjde alespoň nějaká hezká fotečka, a to bylo vše, co jsem po těch dopoledních útrapách a snech o heroických výkonech dokázal. Pak už jsem jen koukal v poslední zatáčce, jak svižně dojíždějí do cíle závodníci kat. A a obdivoval policistu, jenž na té křižovatce řídili provoz. Někteří řidiči jsou fakt hříčkou přírody a být na té křižovatce já, tak odcházím z té křižovatky s prázdným zásobníkem, resp. s poslední včelkou pro sebe na klidné spaní...
V neděli jsem se oproti sobotě cítil mnohem lépe. Po probuzení jsem zajásal, neb venku lilo jako z konve a bylo příjemných 16°C. Počasí pro mne jako stvořené... Namíchal jsem ionťák sladký, že by se z něj dala cukrová vata vařit a hurá na závody. Měli jsme jet čtyři okruhy po třiceti km ( =120km ), ale pořadatelé nám to nakonec stáhli na tři okruhy ( 90km ) kvůli počasí. Proto se i několik závodníků odhlásilo... Mi však zima vyhovuje, a tak jsem to hned po startu (po pobídnutí Kostelky: "jeď dokud jsi ještě tu") napálil a ve trojici jsme si udělali docela slušný náskok před ostatními. Myslel jsem, že se nám to podaří udržet až za táhlé stoupání, ale nepovedlo se. Balík kolem mne profičel a já zůstal sám... Za mnou se sice toulal ještě Beňo s Harrym, ale ve sjezdu jsem je ztratil a hnal jsem dopředu, neb jsem viděl nějaké další odpadlíky. Těm se jízda se mnou ( spíše za mnou - jak za skříňovou avií ) líbila. Trošku vzadu brblali ohledně převodů, které jsem užíval v kopcích. Hoši mne neznali, a tak nevěděli, že já malý převodník užívám pouze když čistím ten velký... V posledním kole trochu taktizovali v oném stoupání, kde mi to ustřelilo v prvním kole, ale já byl jak pan Košťál s druhým dechem a nic jsem jim nedaroval. Byl jsem k neutahání a tak moje záda viděli i po projetí cílem. Hezký víkend to byl a myslím, že pořadatelé udělali maximum... Hoši děkujem!!! Samozřejmě nemalé dík patří též Evičce, která s opičkou Žofkou po oba závodní dny tahala Béňu za ocásky pro štěstí a mi vytvářela skvělé zázemí - čekala v sobotním vedru a nedělním dešti s nervama jako špagáty zda k nohám jí dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím...

Výsledky silničního závodu