Roman Jurečka - Včera jsem si byl společně s Martinem Stančíkem a Romčou Galatíkovic zazávodit na prvním závodě Moravského poháru, jímž byla Uničovská časovka. Do Uničova jsme dorazili v době oběda, pozdravili se s Galym, jenž byl ještě teplý z dopolední Hostýnské časovky a raději hned po krátké prezentaci našli útulnou restauraci a dali si notnou dávku energie. Každý dle svého gusta... Já pivečko bez alko se smaženou nivou a hranatým kobzolem, který jsem ještě zazdil těstovinou s kuřím masem. Martin na mne zíral s čajem v ruce a nedbal mých rad, aby taky něco pojedl, neb jede dvě minutky přede mnou, tak ať na mne nemusí zase čekat, jestli nemám něco k jídlu, že má hlad. Po dobrém obědě jsme si byli prohlédnout trať... Samozřejmě....
... autem, neb kola jsme měli nablýskaná a pěšky bysme to nestihli. Na start jsem dorazil na Last minute. Popřál jsem Martinovi všecko nejlepší a culil se na fanoušky.... Ve 14:43 přišla moje chvíle, přilepil jsem přední kolo na startovní čáru a důvěřoval pánovi, že ví co dělá, když hodlá držet mých devadesát tři kilo už třicet vteřin před startem. Trošku se zavrávoral, já s ním, ale nakonec jsme to oba šťastně ustáli až do samotného startu. Pak už to šlo ráz na ráz, do patnáctého jsem to bouchal furt tak pětačtyřicet, pak stopka ve Šternberku, kde byli pořadatelé naposledy ve čtvrtek jak malovali šipku doprava (což mi připadalo trochu ne zrovna uvědomělé). Náhle mne předjel Galy (který startoval dvě minutky po mně a jelikož mu věřím, že je fakt dobrý, tak jsem si dal 1+1 dohromady a zjistil jsem, že na první místo ztrácím dvě minuty :-) Neztrácel jsem však naději a dále točil, co to šlo. Sedm kiláků před finišem jsem zhruba minutku před sebou zhlédl hovězí zadní kolegy Stančíka (já mu říkal pojez - dojde Ti .... jenže mu prý ani nepřišlo :-)) a tak mi bylo jasné, že asi poslední nebudu. Nakonec z toho bylo krásné třetí místo pro mne, šesté pro Martina a Galy to samozřejmě celé vyhrál.... No fajna sobota, nakonec jsem ani nelitoval, že jsem nejel na Floru.
Galy - Cesta z Bystřice do Uničova trvala autem asi hodinu a čtvrť a počasí vypadalo stále slibně, slunečně. V Uničově jsem se šťastně shledal s kolegy Romanem a Spurtérem Martinem. Zbyněk mi mezitím napsal z Bystřice povzbudivou SMS o mém celkovém vítězství v časovce do Hostýna, což mě moc potěšilo.
S kamarády z Handbike týmu jsme se seznámili se změněným místem startu a cíle, který byl pořadatelem upraven krátce před dnem konání. Co nás všechny nemile zaskočilo byla dešťová vlna z Jesenických hor. Pršelo a pršelo, ale déšť přecházel dále a jasnější obloha už byla nadohled. Naše startovní časy na konci listiny se ukázaly jako šťastná volba. Asi 15 minut před startem déšť ustal a cesty osychaly. Co se nezměnilo byl silný vítr, který jinak rovinaté trati dodával chybějící obtížnost. V nové časovkářské kombinéze jsem vyrazil vstříc 27-mi kilometrům z Uničova do Šternberka a zpět. Kolega Pavel Kuda ze Svitav, který mě na startu varoval, abych ho nepředjel moc brzo už byl nadohled. Dlouhé rovinaté úseky byly ideální pro rozvinutí a udržení rychlosti. Jeden závodník za druhým končili za mými zády a už se blížil kritický úsek - křižovatka ve Šternberku, kterou pořadatelé nechali napospas osudu, i když jsme museli dávat přednost při odbočování na hlavní. Vše dopadlo naštěstí v pořádku a na začátku druhé půle trati jsem dojel prvního kamaráda vozíčkáře Radima Lišku, který ještě před dvěmi lety jezdil na kole jako já. Pak už se přede mnou vrtěl Roman Jurečka a zanedlouho i Martin Stančík, který mě svým povzbuzováním tak vylekal, že jsem díky tomu trochu i zrychlil. Předjel jsem postupně i ostatní Handbikery - Standu Bízu, vícemistra ČR Pavla Děckého a mistra světa Marcela Pipka, které bychom měli vidět na Velké ceně Lašska u nás doma v Lichnově, kde pojedou svůj Český pohár Handbiku.
A nastala nejtěžší část tratě. Posledních 10 kilometrů bylo opravdu poctivých. Vítr už foukal jen ze strany a ze předu. Kvalita vozovky citelně klesla, jakož i rychlost, kterou jsem se zaťatými zuby sledoval na svém computeru. Rychlost místy klesla na pouhých 35 km/h. Naštěstí v dáli už byla vidět cílová obec Brníčko a můj pocit byl stále dobrý. Hlídal jsem si frekvenci a kličkoval mezi dírami a záplatami. Zvyšoval jsem tempo a i přes bolest svalů jel stále rychleji a rychleji. Před cílem jsem ještě předstihl dalšího závodníka a asi padesátkou jsem proti větru proťal cílovou pásku.
Hotovo, cíl, hurá. Můj pocit byl výtečný a litoval jsem, že jsem nezačal finišovat o kilometr dříve. No snad to na bednu bude stačit, přemítal jsem. Slunečné počasí nás pak odměnilo během čekání na oficiální výsledky a příjemné zázemí závodu poskytlo dostatek prostoru pro setkávání a diskusi s kolegy. Ač jsem tomu nemohl věřit, první zprávy byly překvapivě o mém vítězství. No ale věděl jsem, že dokud nejsou výsledky kompletní, tak nemá cenu se vzrušovat. Konečné výsledky byly na stole a bylo to jasné. Vyhráli jsme. Celkově i ve své kategorii. To byl teda můj první letošní "double" v jeden den. Roman Jurečka startující za kategorii open se taky předvedl a vystoupal na třetí místo stupňů vítězů. Byl jsem opravdu šťastný a naprosto spokojený. Nemusel jsem přemýšlet nad tím, kde jsem udělal chybu a proč to nemohlo být lepší... Byla to šťastná volba a náročné přípravy na závod se vyplatily.
