Galy - V sobotu a neděli se v Orlických horách v rámci Moravského poháru sjeli účastníci 17. ročníku etapáčku pojmenovaného O pohár města Žamberka. Za ideálního počasí oproti loňskému propršenému ročníku zvítězil v kategorii A Aleš Kestler z Yogi Racing Ostrava, v kategorii B Radek Blahut z Ostravského SK TMK, v kategorii D Vladimír Vysocký z Cineli HZS SMK atd.

A teď podrobněji - v sobotu časně ráno jsem se s "Badžem" (Radkem Blahutem) sešel v Příboře a od tamať jsem mou bílou VW blechou uháněli přes Olomouc, Mohelnici a Zábřeh až do Žambeka. Dorazili jsme v pořádku a oddychli jsme si, když obloha slibovala vlídné a teplé počasí.
Na start prvního dějství etapového trojboje, časovky, jsme se sešli na obvyklém místě na obvyklé 11 km trase do Kunvaldu a zpět. Pro mě bylo vymalováno v okamžiku, kdy jsem lidově řečeno ...


... zachrápal start a na start jsem se dostal o více jak minutu po mém čase startu. Dost jsem si nadával a vydal jsem se na trať. Potil jsem se jak kůň, protože mě hřály teplé čapáky a návleky, které jsem si samozřejmě z časových důvodů jaksik nestihl odložiti. No blbec pár-excelán. Ale co, přijel jsem tady trénovat a výsledek pro mě nebyl zas tak důležitý. Rozhodčí a časoměřiči nebyli proti, ale pan ředitel MP vše zatrhl a čas mi teda nezkrátili. Nu což, Pán Bůh to viděl a pana ředitele osobně, včetně jeho "koně" v mé kategorii odměnil vskutku po zásluze. Né že bych byl škodolibý, spíš mě to potěšilo a v duchu jsem jim odpustil.

Odpolední kriterium na taktéž tradiční, cca 40-ti km, trati proběhlo jako vždy. Jedni blázni špurtovali o nesmyslné body a druzí blázni bezvýsledně nastupovali v kopci nebo proti větru. Patřil jsem do skupiny bláznů č.2 :o) Večer jsem s Badžem zašel na škopek (né jeden :-) a nějaké ty placky a topinky a... česnečku.. no prostě pohoda.

Neděle ráno nás uvítala sluníčkem a to bylo to jediné, co mě opravdu zajímalo. Nějaký závod mě moc nehecoval, jelikož jsem si to v časovce tak dobře posichroval.. :) Nicméně jsem se po Plzeňské sobotní kůře cítil dobře a první kopec napovědel, co druhý a zároveň nejtěžší kopec Šerlich, dopověděl. Jel jsem na svém karbonovém brku od strýčka Ernesta jak orel. Z pelotonu nezbylo nic než trosky a s Badžem jsme v dalších kopcích i ty trosky rozložili. Po poslední horské prémii na Zaječinách už Blahutovi nikdo neuvisel a jel si pro vítězství. Já jsem počkal na poslední zalamovák před Žamberkem a klukům jsem ujel nejdříve po rovině a poté i kopci. Do cíle jsem si dojel s bezpečným náskokem pro druhé místo. Nakonec jsem byl tak spokojen, že jsem své prokletí nad závodem zrušil a příští rok to tam zkusím znovu. V tombole jsme sice nic neutržili, ale aspoň slečny mažoretky oproti loňsku dospěly a hůlčičky jim při žonglování už tolik nepadaly... :o)

Celkově jsem v B-čku obsadil páté místo, ale to jen pro pořádek. Hlavní byla dobrá nálada a chuťb zazávodit si.