Ve čtvrtek brzy ráno jsme se společně se Zdeňkem vydali do Třeboně.
Role jsme si rozdělil následovně - Zdenda bude 4 hodiny řídit auto a já bud potom hodinu šlapat v závodě :o) Jak jsem očekával, Zdeněk si to vyměnit nechtěl :o) Před dvanáctou už jsme projížděli okolo dvoumetrové plastiky kaprů na Třeboňské křižovatce. Poklidné město ve svém historickém centru hostilo účastniky Českého a Slovenského mistrovství v časovce jednotlivců. Závodilo se v kategoriích Juniorky, Junioři, Muži do 23 let, Ženy a Muži Elite. Pořadatelům se podařilo umístit start a cíl, včetně obrátky, do historického centra a opravdu se bylo na co dívat. Víceméně od třetí hodiny odpolední do půl osmé podvečer se to po kostkách míhalo rozklepanýma cyklistama na prapodivných strojích. Trať byla profilu rovinatého avšak povrch nevalného, samotné kamenné dláždění v centru vytvořilo vskutku krutou zkoušku schopností a materiálu. Desetikilomterová trať se jela systémem tam a zpátky a muži ji absolvovali tam a zpět a tam a zpět. Kategorie mužů startovala v 18:00 a před ní vyjeli všichni muži do 23 let. Já startoval jako první muž Elite a předemnou byla tedy naše cyklistická budoucnost. Trochu mě zaskočilo, že už na pátém kilometru jsem dojel Paďoura z Příbrami, který jel nějak pomalu. O dvacet kilometrů později jsem se dotahoval na dalšího jezdce předemnou, myslím že ze stejné stáje, ale celá situace se zkomplikovala příjezdem Slováka Nagyho, který zrovna odstartoval a předjel nás. Tím ale skončil, protože se před náma nějak zasekl a v podstatě jsme se posledních 15 kilometrů předjížděli dokolečka jak malí kluci. Před cílovou technickou pasáží jsem je naposledy předjel, protože se mi zdálo, že se těch kočičích hlav a zatáček v úzkých uličkách nějak bojí a vyplatilo se. Poslední kilometr po kamenité cestě jsem zajel nadoraz a nenechal jsem si žádnou rezervu pro větší bezpečnost. V cíli jsem byl spokojený a mohl jsem jen doufat, že jsem tady neriskoval zdraví zbytečně.

Do závodu jsem nastupoval jako outsider, ale o to více jsem toužil "zajet". Na trať jsem se vydal naprosto bez respektu k soupeřům i trati samotné. Jediný strach jsem měl z defektu, protože trať byla opravdu škaredá. Byla to asi první časovka kterou jsem nevyhrál, ale i tak jsem velmi spokojený :-) Vše co jsem pro dobrý výsledek mohl v rámci svých možností udělat jsem také udělal a vše fungovalo.

Po projetí cílem jsem se snažil co nejdříve převléct a posadit se na normální kolo a projet se, protože bolavé svaly po časovce musím ještě sklidnit alespoň půlhodinovou jízdou. Proto když jsem se vracel z tohoto vyjetí, byl jsem zaskočený proč na mě známí pokřikujou a snaží se mě zastavit. První kdo mi ukázal výsledky a pogratuloval byli Paraolympijský vítěz Jiří Ježek se svým trenérem a byl jsem z toho opravdu zaskočený a naprosto naprosto spokojený. Sám Jiří Ježek (podkolení amputace) zajel také velmi dobře a mezi českými zdravými profíky obsadil cenné 16-té místo. Se Zdeňkem jsme pročítali výsledkovku znovu a znovu a nemohli jsme se na to vynadívat. Dokonce jsme i doufali, že bych mohl zvítězit v soutěži o nejlepšího amatéra, protože předemnou nikdo z amatérů nebyl, ale pozapoměli jsme na Jana Hrušku (vítěz etap na Giru a Vueltě) , který letos už za profíky nejezdí, ale na kole to pořád umí a to náramně. Letos jezdí v barvách týmu cyklotrenink.com.
Po shlédnutí ceremoniálu vyhlášení vítězů jsme konstatovali, že "kdyby" jsem jezdil na Slovensku, byl bych třetí, ale výsledek nás tak uspokojil, že jsme neměli potřebu nic rozebírat ani řešit kromě Zdeňkovy fotografické vášně, kterou náš týmový fotáček prostě nevydržel a baterie "umřela" dříve než jsem dojel do cíle. Cesta domů proběhla klidně a pod pláštěm noci jsme nepozorovaně za 4 hodiny přisvištěli domů.

Díky všem co mi drželo palce a že vás bylo opravdu hodně. Díky soupeřům, že se tak snažili. Omlouvám se profíkům, že jsem je předjel, ikdyž se snažili.

Oficiální výsledky včetně Slovenských závodníků

fotky z mistrovství