Galy - mám v plánu odjet za ostatníma do slovenského Štúrova a oželet první závodní možnost v podobě hulínské Velikonoční časovky.Po deváté hodině ranní se ale děje cosi neočekávaného. Nesněží a dokonce mraky nechají slunce dopadnout až na tající sníh. Během minuty se musím rozhodnout, zda to přeci jen nerisknout a s potřebným vybavením do Hulína neodjet...
Nedalo mi to a zvyšující se teplota vzduchu zavelela – jede se závodit. Samotná cesta autem do Hulína byla časovkou a slunce mi dodávalo optimismu a odhodlání. Ano, stihl jsem to, mám startovní číslo, potkávám týmového kolegu Romana Jurečku, který už byl nachystaný ke startu a já teprve hledal snídani :o)
Kupodivu jsem si nic nezapomněl a namíchání koktejlu správného oblečení se taky vydařilo. Teď už se jen alespoň trochu projet, poprvé vyzkoušet nový posed časovkářského speciálu v praxi a hurá na start. Časovkářskou helmu jsem si narazil na novou týmovou čepici a šel jsem na věc. Teplota okolo 8-9°C sváděla k velkým výkonům, avšak velmi silný vítr vášně notně krotil.
Vyrazil jsem poprvé v nových týmových barvách na trať prvního letošního závodu a chtěl jsem si spravit chuť po loňském druhém místě. Úvodní rovinka po větru se jela skvěle, přední loukoť řezala vzduch podle očekávání a zadní disk Corima odváděl čistou práci aerodinamického mistra. A už tu byl první dojetý závodník. Než skončil 4-tý kilometr přibyl další. Odbočili jsem z hlavní a začalo "TO". Hledal jsem optimální stopu na hrbolaté cestě a snažil se neztratit kontrolu nad řízením ve větru který neúprosně dul. Pár zatáček, pár děr a byl nejtěžší úsek – mírné stoupání v polovině trati a s větrem rovnou zepředu. Naštěstí to proběhlo rychle a zvolený lehčí převod při šlapání na vyšší frekvenci umožnil na konci horizontu zrychlit a využít klesání k dosažení maximální rychlosti. Poslední 5-ti kilometrový úsek po hlavní cestě byl balzámem na časovkářskou duši. Rovný a hladký asfalt byl ideálním kolbištěm pro souboj s větrem a únavou. Jediný, kdo v tu chvíli souboj vzdal, byl magnet na předním kole, prostě uletěl. Nějak mě to nerozhodilo a řítil jsem se přes slabší závodníky k cíli. Posledních 500 metrů bylo poznamenaných soubojem s automobilisty a traktoristy, kterých se v tu chvíli na jednom místě sešlo nějak moc. Po krkolomném slalomu v zácpě jsem projel cílem a bylo to. Kupodivu jsem necítil žádnou bolest ani únavu. To ale neplatilo pro průdušky, ty mi k tomu řekly své. No nebylo to zas tak zlé.
Jelikož jsem neznal svůj čas, díky ztrátě magnetu tachometru, s napětím jsem čekal na výsledkovou listinu, během kterého jsem si s chutí vyzvednul poskytnuté občerstvení, které organizátoři opravdu vybrali opět dobře. Stihnu s kolegy probrat zážitky a už to luštíme. Porazil mne nějaký dvaapadesátiletý borec!? Korekce rozhočích už přinesla úsměv a radost. Podařilo se. Vyhrál jsem a že to bylo vítězství nad silnými soupeři výsledkovka jasně dokazuje. Spokojeně příjmám gratulace od Romana a kolegů.
Cesta do Štúrova už byla velmi příjemná. Splnil jsem tajné přání a začal sezónu 2008 vítězstvím pro můj tým.
Roman Jurečka - v sobotu ráno jsem si přivstal, neb jsem byl celý nedočkavý a po vydatné snídani jsem ještě naposledy zkontroloval zda jsem ničeho neopoměl. Svařil litr červeného se skořicí pro svou morální podporu a vydal se škrábat vydatnou námrazu z čelního skla - venku však předpověď našim meteorologů nevyšla a bylo příjemných pět nad nulou. Cesta do Hulína proběhla v klidu, jen s malým blouděním...
A po prezentaci jsem se už těšil až na mne příjde řada. Čas startu jsem měl i po prezentaci na poslední chvíli v 11:37, což zas nebylo tak hrozné, neb účast byla vskutku nevalná. Hodinku před startem jsem začal rozehřívat ztuhlé maso. Zpočátku to šlo stěží, neboť moje stehna byla jako když se vytáhne bůček z ledničky, ale za pár minut točení klikama vysokou kadencí při převodu, který používám jen zřídka, už bylo jasné že zas tak hrozné to nebude a i kapička potu se mi z pod přilby vyronila.
Pět minut do startu - konečně.... Vyjímečně jsem však použil návleky na ruce, nohy a čas. návleky na tretry, neb nemám rád když mi na nohách mrznou prsty.
Dalšííí... startovní číslo 37 .... 10 sekund.... 5, 4, 3, 2, 1 START !!! Křáp, křáp, křáp, křáp...CVAK... Na páté otočení se mi podařilo vrazit kufr do pedálů (Tepová frekvence 8 sekund po startu 168) a tak jsem vyrazil. Cesta mi uběhla docela rychle, ale čas byl proti mě a nedaroval mi ani vteřinu.
Dojel jsem z celkových sedmdesáti závodníků na 15. místě(7. v kategorii) s tříminutovou ztrátou na novopečeného týmového kolegu Romana Galatíka(0:29:18), který Velikonoční časovku v Hulíně vyhrál...
