Roman Jurečka - Jako jediný jsem se v neděli vydal do Petřvaldu - Březin na finálový závod Krajského poháru dospělých a Moravskoslezského poháru mládeže a tak vám tady popíšu ten skvělý zážitek....

Nedělní den začal celkem v normálu, probuzení ostrým sluníčkem, stolice, barva moči - vše v normálu - a snídaně (domácí vánočka a kakao) mi jako vždy chutnala.... Bylo to zkrátka nedělní ráno jako malované, které slibovalo hezké závodní dopoledne. Všechny věci jsem měl nachystané (jsem tomu pevně věřil) už z předchozího dne. Oškrábl jsem tedy námrazu z čelního skla auta a vyrazil směr Petřvald u Karviné.... Bylo osm hodin a tak jsem nikde nespěchal. Cesta ubíhala a vše se zdálo v pořádku. Náhle jsem však dojel do Karviné a bylo mi jasné že se někde stala chyba, neb jsem nevěděl....

.... kudy kam. Optal jsem se tedy s pozdravením dobrého jitra, tamního "domorodce" jemuž čněl jeden zub a byl značně HU (ten obličej jsem tuším viděl v Pirátech z Karibiku)... Tento člověk mne poslal nazpět a mával a mával až mi došlo že nemám "rožlé" světla. Do Petřvaldu jsem tedy záhy dorazil, ještě trochu pobloudil po tamních uličkách, ale nakonec jsem našel kancelář závodu. Bylo čtvrt na deset, když jsem se přihlásil, ještě chvilku jsem tak posedával v autě a o půl desáté jsem se rozhodl že se pojedu rozjíždět, neb start mé kategorie byl v 10:35.

Vytáhl jsem batoh, z něj všechny věci a bylo to tady.... "..... já nemám dres, já jsem ale....." tohle lamentování trvalo asi pět minut při nichž jsem prohledal celé auto - i do nádrže jsem svítil - ale nic. Napadlo mne tedy, že bych mohl mít ještě nějaký v práci v Ostravě. Sednul jsem tedy do auta a stylem "Rallye tisíce jezer" jsem fičel do Ostravy. Bohužel jsem v tom stresu minul sjezd a byl jsem v Havířově jako nic, tak tedy zpátky a do Ostravy. V práci jsem samozřejmě nic neměl a tak bylo jasné že tentokrát to budu muset absolvovat v košili.
Když jsem dorazil do Petřvaldu, tak už startovali eliťáci. Zapíchnul jsem tedy auto u krajnice, oblékl si špurtky, přišpendluji číslo a už startovala moje kategorie mladších masters. Galuška na mne volal "kde jsííí dělééj". Jen jsem mu vesele odvětil "UŽIDU", sundal jsem přední světlo, odšrouboval blikačku skočil jsem na kolo jel za rozhodčí Kempnou Danielou.... Vyhrkl jsem na ní: "Oooooni už jelíííí ???"
A ona "jaké máš číslo? - 77, hmmm už jo, ale jeď možná je doženeš"
Já na ní "a schováte mi klíče od auta ??"
A ona "jo a jeď už"
A já "kujů-nashlééé"
Tak tedy jsem skočil na kolo, naskládal jsem tam 53x11, v koleně luplo, v rámu zaskřípalo, asfalt se zvlnil a já vyrazil vstříc novým dobrodružstvím. Tahal jsem to rychlostí blesku co to šlo, broukal si pouťovou odrhovačku "žíííít jako kaskadéééér " a na pátém kiláku jsem je měl, ale měl jsem toho taky dost. Pak se kroužilo, Zogovi se podařilo ve třetím kole ujet a tak bylo jasné kdo bude první, neb nikomu se moc nechtělo za ním vyrážet. Udělal jsem několik nástupů, ale všichni se na mne lepili jak vosy a bylo víc než jasné, že se rozhodne v cílové rovince. Bohužel nás asi třista metrů před cílem dojeli jeliťáci, Galuška s Giraczkou se mezi nimi v zatáčkách v kopečku propletli a mne nechali kajsi v zááádu. Dojel jsem tedy čtvrtý a na bednu to nebylo. Nakonec jsem si na ní ale šlápl, neboť proběhlo i celkové vyhlášení krajského poháru, v němž jsem celkově po Zogovi a Giraczkovi skončil na třetím místě. Juchuchůůů:-))