Už sedm měsíců sice uběhlo od závodu Okolo ČR, přesto jsou ale vzpomínky Martina Stančíka, jednoho ze dvou našich přímých účastníků na této akci, stále živé a můžete si je spolu s námi přečíst a dozvědět se tak, co Vás při takovémto ultramaratonu může všechno potkat :

Martin Stančík - Někdy začátkem srpna jsem se zúčastnil akce s názvem Okolo ČR non stop. Jediná nevýhoda tohoto poznávacího zájezdu byla, že člověk musel trasu absolvovati na kole. A když se jede na kole, tak to pro mě vždycky znamená závod... Oficiální stránky tohoto podniku najdete na extremrace.3nec.cz, kde jsou všechny podrobnosti, výsledky, účastníci a spousty dalších věcí, se kterými Vás tady nebudu zatěžovat. Jen popíšu, co se během závodu dělo se mnou a mým doprovodem. Moje taktika byla jasná - hlídat si tepy, pravidelně jíst a pít a hlavně nezmoknout. Startovalo se z Bystřice nad Olší u Třince (0 km) a já jsem vyjel na trať...

... hned jako třetí v pořadí v 11:06:01. Usměv na rtech, sluníčko svítí, fanynky po trati... prostě vyhlídky skvělé. Hned od začátku jsem si tedy naložil, lehnul na hrazdu a jel. První kilometry... vítr v zádech, rovina a první problém. Vlak. Tedy jen závory na cestě a vlak nikde. Čekal i kolega soupeř, který vyrazil 3 min. přede mnou. Takto jsem se dostal na 2. místo a uháněl dál. Někde kolem Bohumína (45 km) jsem předjel dalšího soupeře. Tentokráte byla moje obět Jutta Kuffer - jediná žena na startu - až ze Švýcar. A byl jsem v čele. Počasí stále v pohodě, tepy nízké, nikdo přede mnou a všichni za mnou. A stále se jelo... najednou Opava (84 km) - a začalo foukat z hor... tedy do tváře a to dost... silnice se trpělivě zvedala, na Bruntál (121 km) to bylo nahoru dolů a přišel Skřítek (152 km). První test jak to asi bude vypadat v kopcích. V začátku kopce mě doprovodné vozidlo opustilo a chlapci jeli na oběd (měli tak půl hodiny, než jsem se vydrápal nahoru). Skřeta jsem překonal, zamával fotografům a valil se dál západu vstříc. Ve sjezdu mě píchla včela a díky tomu předjela Jutta. Asi se domluvily baby jedny. Hodina pokročila a já už byl v Orlických horách a zdolával další serpentiny. Další sjezd a pomalu se šeřilo. Včely už spaly a tak jsem bez problému projel Žamberk (240 km) a od tohoto městečka pro mne trasa byla neznámá... Podle propozic nás čekala rovina, popřípadě mírné hupky. Profil mi šitý na míru.

Nastala první noc. Naštěstí bylo snad největší teplo za celé léto. Ani jsem na nohy nadával návleky, jen si za jízdy oblékl vestu a šlapal. Vše probíhalo v klidu, nepršelo, jen drobek foukalo. Výhledy na krajinku jsem si moc neužíval - byla tma, ale jelo se Polabím, takže jsem o moc nepřišel. První vzrušení přišlo v Hradci Králové (293 km). Průjezd nočním městem není špatný, jen jdou špatně vidět šipky, které označovaly důležité odbočky. Tak se stalo, že začaly menší problémy s navigací.... V H.K. jsme přejeli jednu křižovatku a trošku bloudili. Pár drahocených minut jsem ztratil, ale stane se. Poté přišel Jičín a tam už to bylo horší. Nějak se nám podařilo na jet na dálnici. Provoz nebyl sice žádný, ale taky žádná možnost, jak se vrátit. Tak jsem si najel asi 10 km navíc a byl jsem kapánek rozladěn. Další města jsme už dávali velký pozor a raději 2x měřili a jednou řezali. Boleslav (374 km) a Mělník (415 km) jsme zvládli bez problémů. Jen v nějaké vesničce mě chtěla povzbudit kočka (rozuměj savce) a vrhla se mi do cesty. Zblízka si prohlédla mé Corimy, převodník FRM a odskočila zpátky do křoví referovat kolegyním novinky ze světa cyklistických komponentů... Kluci v autě z toho měl velkou chlamu, já jsem byl ovšem rád, že jsem nepadnul.... Pomalu se rozednívalo, nikde ani živáčka, ticho, pohoda, klid.... Najednou slyším ze zadu klakson mého doprovodného vozidla a křik - ty vole to je Říp, dívěj Říp, he tam vlevo!!! A fakt že to byl on. Krtinec uprostřed pole. Poprvé jsem ho viděl na vlasní oči. Takový pohled mě probudil a povzbudil. Po chvíli jsme ale opět bloudili - to jsem se dozvěděl asi po 3 km, kde jsem jel furt do kopce a přitom v profilu jsme měli jet ještě relativně po rovině. Z auta se ozvalo, ty asi jedem blbě... to už jsem měl slzu na krajíčku, otočili jsme se tedy a já jsem na pár hodin přestal komunikovat s doprovodem. Nicméně půlka závodu se blížila a pár km před Skalnou, kde byla obrátka a možnost občerstvení, sprchy, masáže, hostesky atd. se stala zvlaštní věcička. Přišla mi SMS od jednoho nejmenovaného soupeře (R ň J). Zde doslovný přepis (vulgarismy vytečkovány) : Ty ... jedna, počkej na mě ...! Nedal jsem se zastrašit a jel dál až na světa kraj. Ve Skalné (615 km) jsem se ocitl chvilku po obědě. Opět úsměv pro fotografy, pokynutí fanouškům a takové ty formality. Kolo jsem hodil do křoví, a šel mlsat připravené dobroty. Potom osvěžující sprcha a na hodinku jsem se natáhl v místní tělocvičně pod basketbalový koš. Jen jsem zavřel oči, tak už mě budili, že je čas zase sednouti na ten pekelný stroj. V jídelně jsem potkal opět kamaráda - soupeře (R ň J), který jako já mlsal dobrotky (dostal protekční řízky). Prohodili jsme pár vět, vysvětlili si výhružné SMS a já se vydal na cestu zpět. Po dobrých 30 hodinách v sedle jsem pomalu začínal cítit zadní část předku, už jsem se tolik nesmál a v duchu si říkal:" že já ... jsem se nechal ukecat na takový závod!!!" Kousek od Chebu konečně stály u cesty fanynky. Pochvíli jsem si všimnul, že nemávají na mě, ale na auta a já že je vůbec nezajímám, tak jsem jel dál.... čert je vem, zpátky k závodu.

Přišla další noc. K bolestem zadku se začínala přidávat kolena. V tu chvíli jsem projížděl Orlík, kde byla nějaká technopárty. Propletl jsem se kolem jako myška a mířil na Milevko a Tábor (pro mne známá místa z předchozích let). Tam jsme dojeli před svítáním a rozbili tábor. Na dvě hodiny jsme se uložili pod jalovec k rybníčku... Kluci v autě už toho měli po dvou nocích taky dost a usnuli snad dřív než já :) Ráno se jelo dál. Do posledního kola jsme si řekli... teď už to nějak doklepem. Geograficky jsme se dostali na Moravu. Síly ale ubývaly velmi rychle. Bolet začaly i paty achilovy... Pozitivní bylo to, že že se jelo po jižní Moravě - Znojmo, Mikulov, Břeclav (1060 km). Do cíle méně než 300 km. Ale ten vítr.... Vyloženě to kazil a tak se stalo, že přišla další noc.

Museli jsme ještě jednou do spacáků a chvíli zavřít oči a natáhnout nohy. Poslední úsek jsem už moc nevnímal. Jen vím, že jsme jeli přes Valašsko a ty stojky, co tam jsou, to muselo být kolem 12% minimálně... krátké ale hrozně strmé. Kolem půlnoci jsme dorazili do Huslenek (hlavní město Valašska). Tam jsme udělali přepadovku kamarádovi ze studií. Vyběhl v trenkách na cestu a zval nás na čaj a slivovičku samozřejmě. Závod už byl v podstatě rozhodnut, soupeři předemnou už byli skoro v cíli a za mnou hluboká propast, tak jsme pozvání vřele přijali. Trošku se popilo (já jen čaj), nacpal do mě nějakou bábovku, probrali jsme život a jelo se dál.... V Karlovicích byla ten večer púť, ale při mém průjezdu už se končilo, tak nebyl problém projet bez úhony. Poslední kopec na Bumbálku a přišlo svítání... Už jsem věděl, že pokud nespadnu z kola, tak to dojedu v klidu... Trošku se ochladilo, tak jsme na kopci zastavili a já se začal oblékat. V klidu odpočívám na zastávce, sedím, vychutnávám si svítání v Beskydech.... V tom projelo auto s majáčkama a kolega soupeř R ň J. Nastala panika. Panáček startoval 9 minut za mnou a dovolil si mě předehnat. To mě dokonale probudilo. Rychle za ním a předjet. Zkoušel jsem všechno možné. Nástupy z kopce, po rovině, ale držel se jako klíště. Poslední možnost přišla ve Frýdku-Místku asi 30 km před cílem. Roman zastavil aby se zbavil zbytečného oblečení. Jel jsem tak rychle, jak se jen dalo po 1280 ujetých kilometrech. Probudil se i můj doprovod a chlapci měřili jaký mám náskok. To byla časovka. Adrenalin z těla vyhnal všechnu bolest, jen hubu jsem křivil... Rychle to ale uběhlo a do cíle jsem vyloženě dospurtoval, že jsem málem zbořil školu. KONEC !!! 68 hodin a 3 minuty - to byl můj výsledný čas. S napětím jsme čekali na Romana. Mých nejdelších 10 minut v životě. Spurtoval stejně dobře jako já, ale mé Corimy prostě jely rychleji. Výsledný čas.... neuvěřitelné 68:04. Objal jsem ho kamaráda a šli jsme do sprchy :) Co se dělo poté neřeknu....

Nedokončili :

- Lutz Nestler (Německo)
- Stephan Shulze (Německo)
- Jiří Legerski (ČR)
- Juraj Teplan (Slovensko)


Vše o tomto závodě najdete na extremrace.3nec.cz