Roman Jurečka - V neděli se jel nový závod, údajně nultý ročník kriteria na Tatrováckém zkušebním polygoně v Kopřivnici. Do areálu Tatry jsem dorazil o půl desáté. Po prezentaci, pár vtipných žvástech s kolegou Stančíkem a potřesení pravicí Galymu k jeho výkonu v Třeboni či kaj jel tu časovku ve čtvrtek jsem si šel s Evčou a divokým psem Ingoldem projít trať. Neshledal jsem žádných těžkostí a tak jsem zvolil taktiku, že se na prvních dvou třetinách okruhu vždy rozjedu a tu třetí třetinu setrvačností vyjedu. Dozvěděl jsem se že kat. mladších masters má startovat v třetí vlně společně s robami.... Zdálo se mi to divné, neboť v propozicích měly jiný počet okruhů, ale mlčky jsem souhlasil. Nakonec se to ukázalo jako tisková chyba a s ženami startovali starší masters.
Náš start se nakonec přesunul až na konec a tak jsem si užil poledního slunce i výhledů do širokého okolí. Okolo jedné hodiny popoledni jsem již neodolal a společně s Martinem jsem si jel projet okruh... První polovina byla příjemná, ale v druhé mi veškeré scifi představy o taktice, že dvě třetiny se svezu a třetí nějak projedu, vzal suchý jižní vítr, který mi spolu s nepříjemným stoupání pomalu vyprázdnil i bidon, o skryté síle nemluvě.
V 13:50 jsme se konečně shromáždili na start. Za náš klub Já, Martin Stančík, Galy a Tomáš Beníček...
Po startu hned Galy zkoušel zda je okruh dobře klopený, Blahut se pro změnu položil na řídítka a zkoušel jak to jede z kopce. Já to zkusil taky a jelikož vážím asi o třicet kilo víc než ten suchar, tak jsem byl hned kousek před ním. Dvakrát-třikrát jsem do toho šlápnul, najednou vpravo nikod, vlevo nikdo a za mnou padesát metrů díra. Co včil..?? Vzpomněl jsem si na slova kolegy chocholouška: "když ses jednou rozhod musíš jet", a tak jsem jel.
Po prvním kole jsem to opět z kopce rozjel a ve stoupání jsem měl dvacet sekund náskok... Paráda... druhé kolo, horko jak cyp, už nemůžu ani dýchat, natož pít..., pak mi trošku fouklo do zad a opět se mi povedlo projet okruh. Zazvonil zvonec a byl jsem v třetím kole. Z kopce dolů jsem se konečně nadechl, až mne z toho píchla kost kterou jsem spolknul předchozí večer. Na začátku kopce už byli opět na dohled mí pronásledovatelé, ale nedal jsem se a třetí kolo jsem s vypětím všech sil ještě na Last minute projel jako první. To byl začátek konce, totálně prošitého mne pak sjel během tří kol Galy a byl jsem OUT. Tak snad příště, bo jsem byl jaksi nachlazený;-). Ale bylo to fajn. Čtyři hodiny čekání, pak jsem si zajel jedenáct kiláků a jel jsem domů spať, bo sem byl zbity jak kuň...
Výsledky neznám, to se musíte zoptať Galyho, pokud to přežil, nebo to ještě možná bude vědět František, bo ten ví vždycky všecko...
V každém případě to tam bylo fajni a na rok idu zas...
Galy - V neděli za slunečného počasí proběhl historicky první ročník Velké Ceny Tatry Kopřivnice. Při skromnější účasti oproti sobotnímu kriteriu v Suchdole byla převaha modrých barev opravdu nepřehlédnutelná.
Na start se od nás postavili Galy, Spurtér, Roman a nakonec i Beňo, který podlehl touze vyzkoušet si závodní okruh pro testování Tatrovek. Vypsány byly i kategorie hendikepovaných cyklistů, kteří se i přes náročnost tratě vydali na náročných 10 kol na svých tricyklech, bicyklech, handbicích a tandemu. V dresu CK Frenštát se na start postavil i náš ex-člen Michal Chmelíř.
V naší kategorii mužů startoval paraolympionik a úřadující mistr republiky, Jiří Bouška, který se připravuje na reprezentaci v Pekingu.
Hned po startu za to vzal a ujel náš Roman Jurečka a prokázal velkou odvahu a vůli, když se mu podařilo dotáhnout své sólo až do 3.kola, které bylo prvním velkým bodovaným.
Od čtvrtého kola, z celkových 24, se skupina smrskla asi na 8 jezdců včetně největších favoritů. Já jsem se ze začátku rozdýchával a první body jsem sbíral za průjezdy mezi bodovacími koly.
Někdy okolo 7-8 kola jsem dojel poodjetého Radka Blahuta a připojil se k nám ještě i Radek Kolesár. O 2 kola později už jsem své soupeře nechal za zády a jel jsem sólo. Podařilo se mi udržet dostatečné tempo aby se můj náskok zvětšoval. Ve sjezdu při rychlosti 70 to nebyl problém, ale při výjezdu stoupání klesla až na 20.Počet zbývajících kol na ukazateli v cíli ukazoval stále hodně přes deset kol a tak jsem čekal co náročné stoupání ve větru provede s mými silami. Postupně jsem dojížděl závodníky, kteří byli o kolo zpět, včetně Spurtéra a Beňa, kteří mi pomohli a objetovali pro mě zbytky svých sil. Členové mého realizačního týmu mi hlásili průběžně náskok na Blahuta a každé kolo jsem přidával 10 sekund k dobru. Poslední 3 kola už jsem mohl lehce zvolnit a spolu s okolo dojetým Kolesárem a Zogem jsem vítězně projel cílem.
Ten kdo se rozhodl postavit se na start prvního ročníku Velké ceny Tatry zažil záludnost i bezpečí nevšední trati. Pořadatelé i samotní "Tatrováci" připravili kvalitní závod, který má rozhodně na víc, tím myslím na účast těch nejlepších cyklistů v téměř neomezeném počtu. Zázemí Kopřivnického polygony i samotná trať je ideální pro pořádání závodů klidně celorepublikového měřítka.
Osobně bych se přimlouval aby Slezský Pohár zaměnil martýrium z Paskova za Tatrovacký ovál.
